 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
Historik Martin Wihoda o počátcích naších dějin: Za vzestupem stálo křesťanství i otrokářství - II. |
Zmínil jste, že kromě obchodu s otroky stálo za vzestupem států střední Evropy také křesťanství... Když Slované svlékli po rozpadu kaganátu avarské kaftany a oblékli si franské kalhoty - jak ve vtipné zkratce svého času poznamenal historik Dušan Třeštík - začali vědomě napodobovat západní zvyklosti. Konzervativní není obor, nýbrž historikové, i když zdaleka ne všichni. Ale musíme si přiznat, že jsme se stále nedokázali vzdát Palackého koncepce českých dějin Záhy však poznali, že nové šaty a zbroj nestačí. Přestože se slovanští předáci rychle vyrovnali svým franským protějškům, jako pohané byli vykázáni ze závažných sakrálních rituálů a na hostinách museli usednout na podlahu. To bylo samozřejmě nesmírně ponižující. Právě raněná důstojnost mohla patřit k motivům, které moravské a české velmože přiměly vstoupit do křestní kádě. Nebyla církev se světskými panovníky spíše ve sporu? V raném středověku ještě ne. Přísná církevní hierarchie pomáhala nastolit stabilnější systém světské vlády. Předáci rodových klanů, stejně urození a bohatí, se knížeti nechtěli moc podřizovat. A křesťanská víra napomáhala, aby se i lidé do té doby svobodní smířili se skutečností, že od nich panovník může vybírat daně, soudit je, prostě vládnout. A přesně o to šlo: církev legitimizovala výlučné postavení vládnoucí dynastie. Takto je nutno vnímat i působení Konstantina a Metoděje. O víru šlo až ve druhé řadě. Mojmírovci přijali křest zhruba třicet let před jejich příchodem. Frankové však Moravanům vytýkali, že je jejich víra povrchní, a měli pravdu. Postavit kostel bylo snadné, chybělo však duchovenstvo. Proto měl Konstantin připravit ke svěcení skupinu kněží, kteří by dokázali sloužit pravidelné bohoslužby. Funkční síť kostelů pak Mojmírovce opravňovala k podání žádosti o vlastního biskupa. A biskup zase pozvedl autoritu knížecí moci. Jakým způsobem panovníci za raného středověku vládli, když neexistovaly peníze? Urozené velmože, tedy předáky rodových klanů, si kníže mohl zavázat příbuzenstvím formou sňatku, případně mohl nabídnout přátelství. V jeho rámci měl významnou funkci rituál obdarování, starý a nesmírně účinný nástroj, který je svým způsobem dodržován i dnes. Dodnes od návštěvy očekáváme, že přinese nějaký dárek, zpravidla laskominu či alkohol. V raném středověku tomu nebylo jinak. Host musel obdarovat hostitele cenným darem: zbraní, šperkem, kožešinou. Když hostitel dar akceptoval, byl host vítán a mohl se cítit bezpečně. Na oplátku při loučení obdržel dar obvykle ještě cennější. Výměnou darů se stávali spojenci a zároveň se šířila moc panovníka. Rituál obdarování byl ovšem mimořádně nákladný, čímž se kruhem dostáváme k obchodu s otroky. Před oběhem mince se otroci směňovali za hedvábí, šperky, drahokamy či zbraně... a knížata, která měla na obchod s otroky monopol, mohla rozdávat dary výměnou za přísahy věrnosti. Takové základy knížecích dynastií byly ovšem velmi vratké. Stačilo málo, smrt vládce, narušení provozu na dálkových stezkách - a mocné říše se hroutily jako příslovečné domečky z karet. A když se takto zhroutila „zlatem zářící Velká Morava“, využili toho Přemyslovci a převzali po svržení Mojmírovců jejich obchod s otroky? Převzali nebo se výrazněji zapojili. Podíl Přemyslovců na obchodu s otroky dokládá zpráva známého židovského kupce Ibráhíma ibn Jákúba, který popsal državu českého knížete Boleslava I. Jeho slovům dávají za pravdu také nálezy sekaného stříbra a arabských dirhamů, byť jich u nás není zdaleka tolik jako v Polsku. Otroci tedy nebyli hlavním zdrojem přemyslovského vzestupu? Rozsah obchodu s lidským neštěstím a jeho podíl na vzestupu Přemyslovců lze dnes jen těžko odhadnout, můžeme se opírat pouze o nepřímé důkazy. Naší pozornosti by však neměla uniknout postupná centralizace moci. Od roku 806 Češi odváděli do franské říše tribut, vyměřený společně všem českým klanům. Jejich předáci se tedy museli scházet a dohodnout, kolik kdo zaplatí. Někde byl kraj úrodnější - těžko tomu dnes uvěřit, ale kvetoucí zahradou byly severní Čechy - jinde chovali dobytek nebo rýžovali zlato. Místo konání pravidelných sněmů muselo být neutrální, zároveň je však někdo musel spravovat a zajistit pro rokující bezpečnost a dostatek zásob. Oním sněmovištěm byl nejspíš hřeben nad obloukem řeky Vltavy, pozdější Pražský hrad, a nejblíže sídlili Přemyslovci na Levém Hradci. Tak začala narůstat jejich společenská a mocenská role. Vládu Přemyslovců definoval rozporuplný vztah k říši: na jedné straně touha po samostatnosti, na druhé využívání výhod, jež sounáležitost s mocnou sousední říší nabízela... Přemyslovci nikdy vážně neuvažovali o zpřetrhání vazeb k říši. Česká knížata skládala slib věrnosti do rukou římskoněmeckých králů a postupně se zařadila k vysoce postaveným vazalům. Od 13. století patřila do sboru kurfiřtů, sedmičky říšských knížat, jež volila římskoněmecké krále. Ptala se: Monika Kuncová, odpovídal: Martin Wihoda, uveřejnilo: Právo, 06. 09. 2020 |