 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
Historik Martin Wihoda o počátcích naších dějin: Za vzestupem stálo křesťanství i otrokářství - I. |
Když profesor brněnské Masarykovy univerzity Martin Wihoda, specialista na středověké dějiny, přednáší, nemá nouzi o posluchače. Zápal, s nímž vykládá, je nakažlivý a prozrazuje, že dějiny miluje. A jeho neotřelý pohled na minulost nutí k zamyšlení. V jedné ze svých přednášek jste konstatoval, že odpovídat na otázky ohledně kupce Sáma je jako věštit z kávové sedliny. Existovala tedy vůbec nějaká Sámova říše? O takzvané Sámově říši víme v podstatě jen to, že se v polovině 7. století nacházela kdesi mezi franskou říší a avarským kaganátem (společenství Avarů, kterému vládl Cha khan, Velký chán). Mojmírovci a Přemyslovci si najímali sousedy na lov otroků. Největší zájem byl o mladé muže a ženy mezi dvanácti a dvaceti lety. Nejspíš šlo o volný svazek slovanských kmenů, které se dočasně spojily proti Avarům. Archeologické nálezy totiž napovídají, že Avaři a Slované se navzájem silně ovlivňovali. Slované se snažili Avary napodobovat a kaganát byl v poslední fázi existence výrazně poslovanštěný. Při tažení na konci 8. století hledal franský král Karel Veliký marně někoho, komu by po pádu avarského kaganátu mohl svěřit do správy země na východě své říše. Avaři totiž zmizeli a Frankové najednou místo nich sousedili s různými slovanskými kmeny, s nimiž bylo nutno vést války a uzavírat dohody. To bylo vyčerpávající a otravné, protože uzavřené dohody nebyly vždy naplňovány podle představ Franků... Tak se z chaosu po pádu avarského kaganátu zrodila „mladá Evropa“, která chtěla být sama sebou a současně vzhlížela k Západu jako ke svému vzoru. A to nám už zůstalo. A co Velká Morava jako první společný stát Čechů a Slováků? Velké Moravě coby prvnímu společnému státu Čechů a Slováků bychom snad mohli zamávat na rozloučenou. Jedná se o umělý koncept, který vycházel vstříc politické poptávce z dob, kdy bylo nutno obhájit vznik první republiky. Rozloučit se bude nutno i s Velkou Moravou jako se státem a subjektem mezinárodního práva. Šlo o karolínskou pohraniční marku, byť s jistým stupněm volnosti, pod dědičnou vládou mojmírovských knížat, jejichž primát legitimizovala jednak křesťanská víra a jednak bohatství, k jehož důležitým zdrojům patřil obchod s otroky. Obchod s otroky ve střední Evropě? Jistěže. S otroky se ve střední Evropě běžně obchodovalo až do 11. století, a můžeme-li soudit, nikoho to moc netrápilo. Trh s otroky propojoval východ Evropy s jihem a západem. Pro moravské Mojmírovce byly rozhodující Benátky, odtud byli otroci převáženi do Španělska, Tunisu, Egypta a na blízký Východ, české Přemyslovce a polské Piastovce zajímaly trhy ve střední Asii. Až do 12. století fungoval trh s otroky také v arpádovských Uhrách. Jsou pro to nějaké doklady? V posledních letech byl v Polsku nalezen vysoký počet depotů sekaného stříbra a arabských dirhamů, řádově desítek tisíc kusů. Dirhamy nebyly raženy ve Španělsku, ale ve střední Asii - a právě tamní stříbrné doly, které byly na vrcholu produkce mezi 8. a 10. stoletím, závisely na přísunu pracovní síly. Díky tomu začínáme něco málo tušit o povaze tohoto „podnikání". Nezdá se, že by se Mojmírovci nebo Přemyslovci přímo podíleli na chytání oněch nebožáků. Spíše si najímali sousedy, případně jim ukládali tribut - Mojmírovci v Povislí a Karpatské kotlině, Přemyslovci na Bugu - přičemž tribut zahrnoval také otroky. Největší zájem byl o mladé muže a ženy mezi dvanácti a dvaceti lety. Přeprava musela být dosti obtížná, proto byly využívány vodní toky. Jistě ne náhodou se mojmírovská hlavní sídla nacházela na řece Moravě, v dotyku s Dunajem, u něhož ležela pro obchod stále důležitá bývalá římská pevnost Carnuntum. V 9. století přijímali Mojmírovci i Přemyslovci křest a zároveň obchodovali s lidmi. Nebylo to proti jejich nové křesťanské víře? Na obchod s otroky je nutno nazírat dobovými měřítky, což neznamená omlouvat jej, ale pochopit řetězec příčin a následků. Slovanské elity se chtěly podobat franským, ale náklady na pořízení zbroje, oděvů a šperků byly mimořádné. Když Slované svlékli avarské kaftany a oblékli si franské kalhoty, začali vědomě napodobovat západní zvyklosti Vyvážet vcelku nebylo co, takže se relativně snadno dostupným zdrojem bohatství stali otroci. Otrokářství a christianizace spolu úzce souvisely. Pokřtěná knížata často ve jménu víry podnikala tažení, která jim přinášela kořist a otroky. Křesťanská víra zakazovala prodej křesťanů, naopak schvalovala totéž v případě pohanů, kteří se takto měli vykoupit ze svého hříchu nevěrectví. Na trzích také často nechyběl kněz, který nebohým zajatcům nabízel křest. Po něm samozřejmě nebyli propuštěni, jen „měli jistotu", že je po smrti bude čekat život věčný... Ptala se: Monika Kuncová, odpovídal: Martin Wihoda, uveřejnilo: Právo, 06. 09. 2020 |