 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
Historik Martin Wihoda o počátcích naších dějin: Za vzestupem stálo křesťanství i otrokářství - III. |
Pokud nás minulost bude vybízet nejen k oslavám, nýbrž i k zamyšlení, snad se jednou staneme hrdými Evropany, aniž bychom přestali být neméně hrdými Čechy Přemyslovci tak měli přístup na dvorské sjezdy, kam je doprovázely skupiny velmožů. Ti se stávali svědky velkolepých dvorských rituálů, obdivovali chrámy i paláce a po čase se viděné pokoušeli doma napodobit. Rozhodující předěl nastal kolem poloviny 12. století v souvislosti s tažením Vladislava II. do Lombardie. V severní Itálii se Češi setkali s jednou z nejvyspělejších forem středověké latinské civilizace a domů se nejspíš vraceli okouzleni. Tehdy se urychlil a prohloubil dialog české společnosti se Západem, což umožnilo modernizaci českých zemí ve 13. století. V roce 1197 se vlády v zemi chopil bratrský dvojlístek Přemysl Otakar I. a Vladislav Jindřich. Oba věděli, jak vypadá moderní správa země, a vytvořili prostor pro kohokoli, kdo byl ochotný v Čechách nebo na Moravě podnikat. Aby do země přilákali řemeslníky a zemědělce ze zahraničí, zaručili jim do té doby nevídaná práva. Za raketovým vzestupem českého státu ve 13. století tedy stojí německá kolonizace? Ano i ne. Nemám rád slovní spojení „německá kolonizace”, protože nás vrací k Palackého pojetí českých dějin, k údajně odvěkému zápolení Slovanů s Němci. České země však nebyly ve 13. století osídleny německými osadníky masově. Příchozích bylo málo, jejich počet se pohyboval v řádu tisíců lidí. Čeští králové měli zájem o znalce práva a vyspělých technologií, kteří uměli dolovat stříbrnou rudu a zpracovat ji, znali lepší řemeslné postupy, účinněji obdělávali půdu. Vyspělejší způsoby hospodaření obratem přijímali místní obyvatelé. Takzvaným německým právem se tedy neřídili pouze Němci, nýbrž také Češi, kolonizace nebyla německá ve smyslu etnickém, ale právním. Češi a Moravané byli důležitou součástí říšského kulturního prostoru, který býval v minulosti mylně zaměňován za prostor německý. Etnický nacionalismus je však neblahým vynálezem mladšího data. Přes propast času je více než zřejmé, že Přemyslovci mohli vyrůst a vyniknout právě pod volnou ochranou císařské moci. Po celou dobu si přitom uchovali volnost jednání, přičemž pro ně římskoněmecká říše představovala okénko na Západ, most, kudy k nám proudily západoevropské inovace... Které z těch inovací byly nejdůležitější? Zásadní byla proměna mentality, osvojení si zá padního způsobu myšlení, které bylo - a je - založeno na předvídatelném právním jednání. S právními jistotami šly ruku v ruce změny ekonomické povahy. Nejen urozeným, nýbrž i měšťanům se vyplatilo investovat a uzavírat smlouvy, protože měli jistotu, že se dovolají práva. Specialisté ze Saska začali těžit stříbronosné žíly, stabilní přísun drahého kovu umožnil ražbu stabilní mince a ta zase byla předpokladem pro stabilizaci platů a cen. Důvěryhodná měna provázala české země se zahraničím. Vše dohromady v průběhu století nenápadně změnilo společnost, čehož pak mistrovsky využil Karel IV. Přemyslovští otrokáři, německé okénko do civilizace... Nemáte s těmito nekonvenčními myšlenkami problémy ve vědě tak konzervativní jako historie? Konzervativní není obor, nýbrž historikové, i když zdaleka ne všichni. Ale musíme si přiznat, že jsme se stále nedokázali vzdát Palackého koncepce českých dějin. Jejich smysl posuzujeme z úzkého jazykového hlediska a nedaří se nám je zasadit do přirozeného středoevropského rámce, přestože denně vidíme důkazy, že se nám žije dobře jen proto, že vycházíme se sousedy. Že jsme integrováni do struktur, jež nás chrání a ekonomicky i kulturně nám prospívají. Přesto se odmítáme dělit o náklady a sníme o jakési bájné, nikdy však nepoznané nezávislosti. Možná za to může špatná historická zkušenost. Ve 20. století nás západní spojenci zklamali a mocní sousedé doslova převálcovali, na to se těžko zapomíná. V tom máte pravdu. Ve středověku byly vztahy, a to i mezi sousedy, volnější. Dnes je provázán celý svět. Ale to nic nemění na základní strategické premise naší existence ve středu Evropy: v okolních zemích musíme mít především přátele. Nebo alespoň sousedy, kteří nám budou důvěřovat. To můžeme ovlivnit, když se budeme chovat čitelným způsobem. A pokud nás minulost bude vybízet nejen k oslavám, nýbrž i k zamyšlení, snad se jednou staneme hrdými Evropany, aniž bychom přestali být neméně hrdými Čechy. Ptala se: Monika Kuncová, odpovídal: Martin Wihoda, uveřejnilo: Právo, 06. 09. 2020 |