V neděli 17. října 2021 jsme uspořádali malou vzpomínkovou akci u příležitosti dokončení oprav a památkové rehabilitace Kopalova pomníku ve Znojmě. Zde si dovolím zveřejnit přepis svého proslovu:
 
"Kopalův pomník na náměstí Kopalově, dnes Komenského, patří k těm nejkrásnějším a umělecky i architektonicky nejhodnotnějším památkám Znojma. Byl vybudován roku 1853 k uctění památky plukovníka 10. praporu polních myslivců Karla Kopala. Ve 20. století však pomník prošel dramatickými proměnami: nejprve degradací, ale nakonec, Bohu díky, i obnovou. Kdo byl Karel Kopal, že jeho připomínka dokázala v uplynulém století probouzet negativní vášně? Pokusím se odpovědět.

Karel Kopal se narodil roku 1788 ve Ctidružicích na Horním statku královského města Znojma. Otec a děd zastávali na znojemské radnici vysoké úřední posty, mladý Karel se však rozhodl vydat na vojenskou dráhu. Již jako mladík prošel křestním ohněm bojů koaličních válek proti Francii (1805, 1809, 1813-1814) a vystudoval kadetní školu v Terezíně. Poté působil jako důstojník v oddílech polních myslivců po českých zemích. Roku 1836 byl již s hodností majora převelen do Chorvatského Přímoří, kde si jej místní lidé coby posádkového velitele pro jeho skromnost a srdečnost velmi oblíbili. Vyznamenán prostým šlechtickým titulem pak prošel dalšími štacemi ve Štýrsku a Tyrolsku a roku 1846 již s hodností plukovníka byl postaven do čela proslulého 10. praporu polních myslivců v severoitalském Milánu. Bylo to však již v době, kdy tu vzrůstalo napětí proti vládě ve Vídni, jež v březnu 1848 explodovalo v povstání po celé Lombardii. Z Piemontu sem navíc vpadl sardinský král. Při ústupu našich vojsk pod velením maršála Radeckého do Benátska se Kopal vyznamenal statečnou obranou proti velké přesile v Santa Lucii u Verony (6. 5. 1848), což císař Ferdinand ocenil udělením Leopoldova řádu. U Vicenzy (10. 6.) pak Kopal zaskočil nepřítele vpádem na nejméně očekávaném místě, čímž spustil vítěznou ofenzívu celé Radeckého armády. Byl však při tom vážně zraněn, levá ruka mu musela být amputována a o týden později skonal. V listopadu 1848 byl Karel Kopal za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy vyznamenán in memoriam nejvyšší poctou – Řádem Marie Terezie.  
S myšlenkou vybudování důstojného pomníku přišli Kopalovi přátelé z jeho jihomoravského rodiště již v srpnu 1848. Založili zvláštní komitét, jehož nejaktivnější člen, vídeňský obchodník a rodák ze Znojma Matyáš Elsinger, úspěšně agitoval pro ideu pomníku v hlavním městě na Dunaji, a výrazně tak rozšířil okruh dárců z řad měšťanů, vojáků a aristokracie. Mezi donátory byl i maršál Radecký nebo odstoupivší císař Ferdinand a jeho bratr arcivévoda František Karel. Peníze také zaslala přístavní města Rijeka a Bakar, kde Kopal kdysi působil. Jména těchto chorvatských měst jsou součástí dedikace na pomníku. S městskou samosprávou ve Znojmě bylo dohodnuto důstojné umístění pomníku uprostřed volného prostranství před Císařskou bránou, kam se sbíhaly dvě městské aleje. Vídeňský architekt Paul Sprenger vypracoval plány obelisku, konzultované u tehdejších špiček v oboru, Teofila Hansena a Eduarda van der Nülla, architekty tehdejší císařské Vídně. Bronzové prvky, na jejichž odlití byla použita dělovina z ukořistěných piemontských kanónů, navrhl a vymodeloval sám císařský dvorní sochař Anton Dominik Fernkorn.

Stavební práce na pomníku probíhaly v letech 1851-1853. Padesát tun žuly z západomoravského kamenolomu u Studené bylo opracováno a sestaveno kamenickým mistrem Matyášem Novotným ze Znojma. Na schodišťový podstavec byl posazen masivní kvádr s datací, ozdobený na vrchu bronzovým kordonem. Na této základně pak spočinul samotný obelisk, na jehož stranách byly vytesány pamětní nápisy,

Na straně k Císařské bráně (ústí Kovářské ulice) stálo:   

„DEM HELDEN VON ST. LUCIA UND VICENZA, CARL VON KOPAL (Hrdinovi od sv. Lucie a Vicenzy, Karlu z Kopalů)“,

směrem sem, k jihu:

„K. K. OBERST DES 10. FELD-JÄGER-BATALLIONS, RITTER DES MILITÄR-MARIA-THERESIEN- UND DES ÖSTERREICHISCHEN LEOPOLD-ORDENS, PATRICIER ZU FIUME UND BUCCARI (C.k. plukovníkovi 10. praporu polních myslivců, rytířovi vojenského řádu Marie Terezie a rakouského Leopoldova řádu, patriciovi Rjeky a Bakaru)“,

směrem k východu:

„GEBOREN ZU SCHIDROWITZ BEI ZNAIM DEN 3. FEBRUAR 1788 (Který se narodil dne 3. února 1788 ve Ctidružicích u Znojma)“

a směrem k Hornímu parku:

„GESTORBEN AN DEN VON DEM FEINDE ERHALTENEN WUNDEN, AM 17. JUNI 1848 (Který zemřel na zranění zasazená nepřítelem dne 17. června 1848)“.

Nad nápisy byly přibity bronzové reliéfy znázorňující vavříny opředenou výzbroj a výstroj polních myslivců. Samotný vrcholek obelisku zkrášlila bronzová plastika římské bohyně Viktorie, vznášející se na leštěné kouli a držící nad hlavou vavřínový věnec vítězství. Slavnostní den odhalení dvanáct metrů vysokého pomníku nastal 16. října 1853 a zúčastnily se jej zástupy místních obyvatel, vojska a urozených hostů.

Pád monarchie a vznik republiky radikálně změnily politickou a národnostní situaci ve Znojmě. Pomník vojenského hrdiny vnímali čeští novousedlíci jako symbol starého režimu a roku 1922 na schůzi městské rady vznesli požadavek na jeho úplnou likvidaci. Starousedlíci k návrhu vesměs mlčeli, zatímco znojemští Němci připomínali, že Karel Kopal byl Čech, a tudíž že pomník není symbolem žádného „německého útlaku“. Památkový úřad naštěstí likvidaci nepovolil. Díky obhajobě z pera uznávaného znojemského muzejního kustoda Vrbky se nakonec na jaře 1923 podařilo dosáhnout jistého kompromisu: Fernkornova socha bohyně Viktorie (podle národovců „habsburský anděl“) byla sice zachráněna, nápisy však byly ze stěn obelisku kutnohorským kameníkem Vočkou odsekány, vojenské bronzové atributy sejmuty. Na spodním kvádru zato přibyly čtyři bronzové emblémy zemí nové republiky a reliéf legionářské helmice. Přerod pomníku byl opravdu důsledný, protože i ozdobný bronzový pás dubového listí musel být přetaven na listí lipové… Z Kopalova pomníku se tak oficiálně stal „Pomník 28. října“. Zůstala tu však jistá pachuť. Pro staré Znojmáky to byl stále „pomník na Kopalplacu“, a tak i svátek výročí republiky byl nakonec slaven jinde…

Po připojení Znojma k Třetí říši v říjnu 1938 byl pomník této nové výzdoby (s výjimkou lipového listí) zbaven. Z iniciativy několika starých Znojmáků (Němců i Čechů) a díky finančnímu daru od Františky baronky Kopalové z Hartenberku, vnučky Karla Kopala, se na pomník v létě 1939 vrátily staré bronzové atributy polních myslivců, uložené v muzeu. Památka českého plukovníka bojujícího za císaře pána však nebyla novému nacistickému režimu vůbec po chuti, k znovuvytesání pamětního nápisu proto již nedošlo. Po druhé světové válce byl pomník opět „očesán“, Fernkornovy atributy se ztratily neznámo kam.

Když se v roce 2008 rozhodla znojemská radnice pomník zrenovovat, bylo s památkovou péčí dohodnuto, že dojde i na ideově uměleckou rehabilitaci této památky. Podle dochované předlohy architekta Paula Sprengera byly zhotoveny repliky bronzových atributů (puška s bodákem, trubka, klobouk, torna) a také jednotlivá písmena pamětního nápisu, neboť tesání do stěn obelisku poškozených úpravou z roku 1923 nebylo restaurátory doporučeno. Celá investiční akce byla řádně odsouhlasena všemi příslušnými orgány města včetně zastupitelstva. Záměr ideové rehabilitace pomníku však vyvolal nesouhlasnou reakci ze strany místních levicově zaměřených organizací - Kruhu vyhnaných občanů z pohraničí v roce 1938, Komunistické strany Čech a Moravy, Společnosti česko-kubánského přátelství (!) a Levicového klubu žen. Naopak na stranu záměru se silně postavil znojemský Okrašlovací spolek, Klub vojenské historie a další. V červnu 2010 proběhla k této problematice veřejná schůze, kterou svolal Okrašlovací spolek ve Znojmě s přizváním hlavních oponentů.  

Obnova stávajícího pomníku se sochou Viktorie proběhla roku 2009. Při stavebních pracích byl dokonce objeven základní kámen z roku 1853 s pamětní listinou. V rámci rekonstrukce Komenského náměstí v létě 2010 byly do dlažby po obvodu pomníku vloženy čtyři bronzové nápisy – české překlady pamětních nápisů, které se měly vrátit na pomník. K tomu a také k montáži bronzových ozdob na pylon obelisku mělo dojít v říjnu 2010. Ve stejnou dobu však ve Znojmě proběhly komunální volby. Úředníci vyčkávali na názor nového vedení města. To se výrazně obměnilo, nová vládnoucí koalice se opřela o hlasy komunistů. Brzy se ukázalo, že dokončení rehabilitace pomníku je naprosto nejisté. Komunisté byli razantně proti.

V průběhu roku 2011 proběhlo na radnici opět několik jednání. Na dvou setkáních svolaných pokaždé jiným starostou (Dr. Kaššai, Ing. Gabrhel) se utkali zastánci i odpůrci dokončení pomníku. Všechny argumenty padly na stůl, situace se dostávala do bludného kruhu. Městská rada své rozhodnutí neustále oddalovala a také měnila. V jeden moment bylo odsouhlaseno, že všechny vyrobené atributy i nápisy poputují do muzea. V lednu 2012 zase rada obrátila a prohlásila, že se vše na pomník vrátí podle původního plánu. Komunisté však opět přitlačili, rada své usnesení stáhla a alibisticky požádala o doporučení zastupitelstva. Zastupitelstvo se však v únoru 2012 na ničem nedokázalo usnést, k přijetí kladného doporučení se vyslovilo třináct zastupitelů, proti bylo sedm, zbytek se zdržel hlasování. Problém se vrátil na stůl rady a ta se nakonec definitivně usnesla. Její vůle byla 21. května 2012 skutečně naplněna: Na pomník se vrátily bronzové atributy výstroje a výzbroje c. k. polních myslivců, nápisy však byly uschovány v muzeu. Trochu kočkopes. Lze jen připomenout, že přesně takto pomník vypadal v letech 1939-1945. Jak jsou si totalitní ideologie nacismu a komunismu i v nesouvisejících detailech blízké, není-liž pravda!

Teprve v letošním roce se, změnou ve vedení radnice, otevřel prostor pro plnou rehabilitaci pomníku. A proto můžeme dnes, u příležitosti 168. výročí odhalení pomníku, opět zde s plným vědomím velkého zadostiučinění. Příběh Kopalova pomníku, jak jste nyní slyšeli, totiž zajímavě zrcadlí problematiku našich moderních dějin. Ukazuje na negativní národovectví a šovinismus, nedostatek pochopení pro naši zemi Moravu jako historicky otevřenější a kosmopolitnější prostor. Prostor, jehož se vždy dotýkaly osudy celé střední Evropy. Uvědomujme si, prosím, kdykoli budeme těmito místy procházet, že tento pomník patří vzpomínce nejen na plukovníka Karla Kopala, ale na všechny naše předky, pradědy a prapradědy v každé z našich rodin, chlapy z masa a kostí, otce rodin, kteří při plnění své povinnosti vůči vlasti, Bohu a císaři museli zakoušet všelijaké strasti a příkoří a kteří mnohdy obětovali i to nejcennější, svůj život. Jejich oběť nebyla marná, pomáhali totiž utvářet a zejména bránit spojenou a spolupracující střední Evropu mnoha národů a jazyků tak, jak jsme ji před rokem 1918 znali a jak ji od roku 2004, díky vstupu České republiky do Evropské unie, zase začínáme znovu budovat.

Čest jejich památce! Děkuji za pozornost!"
       

K. Kopal na Heldenbergu	návrh pomníku	Komenského (Kopalovo) nám.	17.10.2021