Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
| Hroznová koza je statkem lidové kultury, s vínem ji spojili už staří Řekové |
|
Jihomoravský
kraj zařadil na seznam nemateriálních statků
tradiční lidové kultury Hroznovou kozu, vinařskou tradici
v příhraniční oblasti Znojemska. Předcházely tomu
dva roky shánění historických podkladů k
podání asi dvanáctistránkové
žádosti.
|
 Jedna
z prvních akcí Spolku přátel Hroznové kozy.
Ten sdružuje přátele dobré zábavy, vína a
vinařských tradic.
Vše ve spojení s hroznovým kozlem, kozou a jejich kůzlaty. Vznikl před 17 lety ve Znojmě a čítá na 50 členů. | foto: Archiv MAFRA |
„Cílem je, aby se vědělo, že Hroznová koza je opravdu historická tradice, a ne nějaká vymyšlená zábava, a samozřejmě aby se zvýšilo povědomí o ní,“ zdůvodňuje viceprezidentka Spolku přátel Hroznové kozy Zuzana Boudová. Podstatu tradice přibližují slova začátku hymny spolku: „Tam, kde mezi vinohrady plyne řeka Dyje, tam Hroznová koza s kozlem a s rodem svým žije. Tam, kde září slunce zlaté v modré nebes báni, tam kozí rod zajišťuje vinné révy zrání.“ Symbol kozy
ve spojení s vínem se vyskytuje už ve starém
Řecku, ostatně i bůh vína Dionýsos se přeměňoval na kozla.
„To ale s naší Hroznovou kozou nemá opravdu nic společného. Legenda o ní ve spojení s vinohrady v našem regionu se dokládá až v 19. století,“ vysvětluje Boudová. Lidový zvyk se udržoval na území německy hovořící jižní Moravy a přilehlého rakouského příhraničí, především na Znojemsku a Mikulovsku. V Rakousku je Hroznová koza patronka úrody „Podstatou zvyku byla bohatě nazdobená figura kozla či kozy, jíž byla projevovaná úcta v době vinobraní. V průběhu 19. století vznikaly pověsti a materializované podoby Hroznové kozy. Po rozpadu monarchie a druhé světové válce došlo k útlumu těchto tradic,“ vysvětluje historik Martin Markel. A dodává, že rakouští vinaři dodnes uznávají Hroznovou kozu jako patronku úrody, mají její sošky vystavené ve sklepech, ale zvyky již nepraktikují. Na Znojemsku začal spolek tradici obnovovat před sedmnácti lety. Zvyky spojené s Hroznovou kozou probíhají minimálně pětkrát za rok. V lednu to je Hotařská koleda v duchu verše „Pro ženušku třeba grošík, pro děti zas cukroví a pro kozu sena košík“, v dubnu pak vynášení Hroznového kozla do vinohradu. „Kozel se vypouští do vinohradu za svou rodinou – Hroznovou kozou a kůzlaty, protože ti přezimují ve vinohradu, ale kozel u šenkýřky v teple v hospodě,“ vysvětluje Boudová. V září to je pak zarážení hory. „Kozla vypouštíme do vinohradů, ať koná svou práci. Jde o klasické vztyčování hotařských znamení – tyče s kyticí z posvátných bylin, jako je třezalka a pelyněk, chránící vinohrad před kroupami, které požehná farář. Zakazuje to vstup do vinohradu. Už dozrávají hrozny a smějí sem jen vinař a hotaři,“ popisuje Boudová. V říjnu po sklizni následuje ručení za Hroznového kozla, který je odnesen z vinohradu do tepla, kde přezimuje a kde – jak se traduje – může ležet na čerstvém seně a žrát dobroty ze stolu. V listopadu je na programu ještě takzvané obdarování, kdy hotaři obdarovávají vinaře. Vyjma lednové koledy je na akci srdečně zvána i veřejnost, však se taky akcí spolku účastní stovky příznivců vína. Čistě členů spolku je stabilně kolem padesátky. Někdo přijde, někdo odejde – bohužel i na věčnost.  Nově patří Hroznová koza i do lidové kultury Zakladatelem Spolku přátel Hroznové kozy je znojemský učitel a spisovatel Jiří Svoboda. Vydával i pověsti a při sběru podkladů objevil a sepsal právě i stopy staré kozí tradice. Společně s archeologem Zdeňkem Čižmářem a dalšími se také v roce 2004 vydali do rakouského Eggenburgu, kde jim ředitel tamního muzea předvedl opravdovou lidovou sochu Hroznové kozy, jež je uložena v depozitáři Krahuletz muzea. Už tak nešlo jen o pověst nebo mýtus, ale existence tradice byla poprvé potvrzena hmatatelným důkazem. Kromě Hroznové kozy se na seznam nemateriálních statků dostaly i pískem vysypávané ornamenty. Tato tradice se udržuje na Kyjovsku. Autor: Markéta Dušková, iDNES, 17.12.2021 foto: Archiv MAFRA |
| zpátky | úvod |