 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
VELKÝ ROZHOVOR s Petrem Pithartem. O Moravě, zemském zřízení a pragocentrismu - I. |
V souvislosti s nadcházejícím třicátým výročím od převratných událostí spjatých se 17. listopadem 1989 jsme vedli rozhovor s jedním z hlavních aktérů této doby. Petr Pithart patřil mezi nejvýznamnější osobnosti disentu a Občanského fóra. Mezi lety 1990–1992 zastával post předsedy vlády České republiky (v rámci federace). Ptali jsme se na témata spjatá s Moravou a vývojem jejího postavení po roce 1989. Publikovali jsme také zkrácenou verzi rozhovoru.  Téma Moravy se zdá být třicet let po sametové revoluci poněkud pozapomenuté. Jak v této době přemýšlíte o moravské otázce? „Tak jako vy, i já registruji zanořování se moravské otázky. Přemýšlím, proč tomu tak je a jestli vůbec nějaká moravská otázka z hlediska státoprávního existovala. Protože teď mají lidé, a to nejenom tady u nás, jiné starosti. Je mi to velmi líto, protože jsme před třiceti lety propásli velkou příležitost vrátit se k normálnímu, středoevropskému vyřešení této otázky. Nechybělo mnoho. Teď mají lidé jiné starosti, jiné strachy, jiné fóbie, jiné posedlosti. S touto otázkou jste se vynořil jako nečekaný. Přitom já o tom pořád píšu. Nedávno jsem odevzdal doslov k jedné knize, kde se k moravské otázce znovu vracím, protože mě to prostě nemůže z jakéhokoliv důležitého tématu vypadnout. Já jsem se narodil na Kladně. Tam, kde jsem se narodil, to město už neexistuje. Žil jsem tam do čtyř let, ale museli jsme utéct na venkov, protože táta byl v koncentráku. Já k tomu městu nemám vůbec žádný vztah. Mám vztah k Luhačovicům, odkud je moje máma a kde jsem trávil prázdniny ještě před školou a pak i po škole. Byl jsem tam mnohokrát po Listopadu, často i oficiálně. Otvíral jsem tam některé lázeňské rekonstrukce. I v lázních jsem byl několikrát jako pacient. Miluju to tam. Kdybych měl říct odkud jsem, tak řeknu sice z Kladna, úředně to je pravda, ale pocitově ne. Jako doma se cítím na Moravě, byť jsem tam nestrávil dohromady příliš dlouhou dobu. Moravě jsem se věnoval jako jeden ze tří Podivenů (Podiven byl společný pseudonym tří samizdatových autorů Petra Pitharta, Petra Příhody a Milana Otáhala, pozn. red), když jsme spolu psali velkou knihu Češi v dějinách moderní doby. Tam o Moravě a o vztahu mezi Čechy a Moravany máme mnoho stránek. Takže když přišel Listopad a já jsem se náhle přes noc stal předsedou vlády, tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval, že se vrátíme k tomu jedinému, osvědčenému způsobu uspořádání státu v podobě zemského zřízení – že obnovíme země s tisíciletou historickou legitimitou. U mě to má svoji logiku, to není žádný kapric. Já k té celé věci mám i citový vztah. Česká vláda zrušila v dubnu 1990 kraje, krajské zřízení. Společnost byla rozezlená a naštvaná, že na té úrovni zůstaly staré struktury – že to všecko musí pryč. Věděli jsme, že musíme místo toho postavit něco jiného, protože mezi obcí a republikou nebylo nic. Vůbec jsem netušil, že to bude trvat až do roku 1998. Nakonec jsme se dohrabali k tomuto krajskému zřízení, které je snad ještě horší, než to z roku 1960. My jsme tehdy byli jako česká vláda zajedno, že se vracíme k zemskému zřízení zrušenému 1. ledna 1949. Nebyla to žádná svévolná akce. Byli jsme pověřeni Českou národní radou, abychom zvážili varianty toho, čím nahradit kraje. Zorganizovali jsme dvě ankety. Anketu odborníků – několik stovek lidí, kteří se zabývali státní správou a samosprávou – a anketu veřejnosti. Navrhli jsme v nich různé alternativy. Vyšla z nich jasná podpora pro zemské zřízení. A bylo to logické, protože tradiční samosprávné země byly zrušeny násilím, aktem zvůle. Žádný dobrý důvod k tomu nebyl. Dostali jsme souhlas České národní rady, abychom připravili komplet zákonů o zemském zřízení – to byl pěkný balík zákonů. Příprava šla rychle. Za několik měsíců jsme jej připravili a předložili předsednictvu České národní rady, která tehdy figurovala jako kolektivní hlava republiky. A tehdy začala nešťastná časová koincidence, kdy lidé začala cítit, že se možná rozpadá Československo. Předsednictvo ČNR rozhodovalo o tom, kdy se který návrh zákona bude projednávat. Bylo na nich, kdy se bude o tom kterém návrhu jednat. Dostali jsme se k tomu až v březnu 1992. A to už opravdu byl ve vzduchu cítit možný rozpad státu, který jsem si já bytostně nepřál a dělal jsem, co jsem mohl, abych mu zabránil. Pak přišly volby v červnu 92, ze kterých vzešla jiná garnitura, která dojednala rozpad Československa. V té době před volbami Česká národní rada ten celý balík zákonů o zemském zřízení nezařadila na program. Tenkrát – a to snad ani nikdo oficiálně neřekl, protože to bylo opravdu stupidní – se začalo říkat, že by to bylo riskantní. Slováci se trhají, my zavedeme zemské zřízení a trhne se i Morava – a my Češi tu zůstaneme sami pro sebe. Já jsem věděl, že je to nesmyl, že takové tendence nikdy ani v dějinách nebyly. To byl ten důvod, proč se vůbec otázka zemského zřízení neprojednala, ačkoli to bylo reálně připraveno. Prostě to nezařadili na program.“ Autor: pjk, zzm,15. 11. 2019 |