 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
Před 835 lety se odehrál nejkrvavější střet mezi Moravany a Čechy. V bitvě u Loděnic uhájila Morava svou svébytnost |
 Foto: archiv, turistika.cz, wikimedia.org
Podle dobových záznamů se 10. prosince u obce Loděnice nedaleko Pohořelic odehrála nejkrvavější a nutno dodat také jedna z mála skutečných bitev mezi Čechy a Moravany. Ač bývá v kronikách bitva u Loděnic hodnocena jako vítězství českého vojska vedeného pozdějším králem Přemyslem Otakarem I., ve výsledku došlo k uznání Moravy jako svébytné země a vedla ke vzniku Moravského markrabství, které vydrželo až do vzniku Československa roku 1918. Morava se opět stává celistvou a samosprávnou zemí O vznik Moravského markrabství se především zasloužil znojemský kníže Konrád III. Ota, syn Konráda II. Za vlády pražského vévody Bedřicha projevovali pražští velmoži s tímto knížetem velkou nespokojenost a proto si v roku 1181 zvolili za vévodu znojemského knížete Konráda III. Otu. Sesazený vévoda Bedřich se obrátil o pomoc k římskému císaři a tak již o rok později Fridrich I. Barbarossa donutil české velmože pod hrozbou války, aby uznali na trůnu v Praze knížete Bedřicha. Po přímluvě svého tchána vévody Oty mladšího z Wittelsbachu byl ale Konrád III. Ota Znojemský, který měl za manželku jeho dceru Helichu, ustanoven markrabím Moravy. Moravské markrabství mu bylo uděleno jako přímé léno Římského imperia, takže byl na stejné úrovni jako vévoda Čechů. Tak se stala Morava v roku 1182 po bezmála 300 letech od pádu Velké Moravy opět celistvou, svéprávnou a samostatnou zemí se sídlem markrabího ve Znojmě, uznávanou „de jure“ všemi evropskými mocnostmi. Válečné tažení Čechů na Moravu Nové mezinárodně právní postavení Moravy vyvolalo u pražského dvora prudký odpor a reakce Bedřicha na tuto událost byla naprosto negativní. Nápravy ve prospěch českého vévody mělo dosáhnout válečné tažení Čechů na Moravu, „aby ji zničili“, jak psal kronikář a milevský opat Jarloch. A tak v roku 1185 „vojsko vše, co mu přišlo do cesty v Bítovsku a na Znojemsku až po Dolní Kounice pobíjelo, plenilo a pálilo“, opět citace Jarlocha. Poněvadž nebylo dosaženo žádné změny silových poměrů mezi Čechy a Moravany, ještě v zimě bylo početnějši vojenské tažení na podrobení Moravy zopakováno. Ves Loděnice u Pohořelic se tak stala svědkem nelítostné bitvy, ve které se střetlo české vojsko vedené Přemyslem, pozdějším českým králem, s vojskem moravským a německým Konráda Oty. Podle Jarocha „křik i hluk bojujících, vřava lidí, koní a lomoz zbraní bylo slyšet až v klášteře v Dolních Kounicích, vzdáleném odtud dobrou míli.“ Nakonec české oddíly zvítězily, ale byly tak oslabené, že na další postup neměly vůbec pomyšlení a stáhly se do Čech. Řež trvala dlouho, podle kronikáře Václava Hájka z Libočan padlo na čtyři tisíce bojovníků na obou stranách a byli pohřbeni do společných hrobů, po deseti i po dvaceti lidech. Smír a potvrzení Moravského markrabství Nakonec byla podepsána mírová dohoda mezi pražským vévodou Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou v Kníně u Příbrami, jiní psali, že se tak stalo v Dolních Kounicích. Ať tak či onak, dejme naposledy slovo kronikáři Jarlochovi: „Markrabě Konrád Ota, aby rozvážně odstranil v Čechách dojem, že by zamýšlel narušit česko – moravské soustátí, sešel se roku 1186 v Kníně s českým vévodou Bedřichem, kterému nezbývalo, než uznat nový stav věcí a tak obě knížata stala se přáteli a zůstala jimi i potom.“  Tuto bitvu již zahalil závoj času, jen křížový kámen u cesty ji připomíná…
Podrobnější historické souvislosti Bitvy u Loděnice najdete v samostatném článku: Historické souvislosti bitvy u Loděnic a vzniku moravského markrabství Autor: Radovan Vrtěl , Zprávy pro Moravu, 10. 12. 202, Foto: archiv, turistika.cz, wikimedia.org |