Okrašlovací spolek ve Znojmě
P u b l i k o v á n o
  |
Jiří Kacetl
Vydalo Jihomoravské muzeum ve Znojmě, vydání první 2019, 32 stran, černobílé a barevné fotografie a ilustrace, systematicky řazené dle tematických okruhů. (Cena 169,- CZK). V průběhu šestnácti let se jedná o třetí publikaci o „zapomenuté“, ale významné bitvě u Znojma mezi Napoleonem a rakouskými vojsky. Útlá, ale fakty nabitá knížka byla vydána u příležitosti výstavy stejného názvu, která byla 23. května 2019 otevřena v prostorách znojemského hradu. PhDr. Jiří Kacetl, historik Jihomoravského muzea ve Znojmě zde podrobně popisuje vznik páté protifrancouzské koalice a v několika přehledně členěných kapitolách čtenářům přibližuje vlastní začátek války na několika vzdálených evropských bojištích, až po zatlačení Rakušanů k Vídni, vyklizení hlavního města a ústup k moravské hranici. Opakovaná pomalost rozhodování rakouských velitelů – oproti rychlosti postupu Francouzů a rychlého a operativního rozhodování císaře Napoleona zapříčinila další ústup až ke Znojmu, kde si Francouzi vynutili rozhodující střet. Ten proběhl ve dnech 10. a 11. července 1809. V publikaci jsou přesně popisovány přesuny obou vojsk, pro čtenáře i s využitím pomístních názvů. Součástí knížky je také unikátní barevná mapa z Válečného archivu ve Vídni, na kterou J. Kacetla upozornil plukovník John H. Gill ze státu Virginia v USA. Trochu zde ale postrádám více menších mapek, které by mimoznojemskému čtenáři, neznajícího topografii krajiny, umožnilo lépe se orientovat (jsou zde totiž odkazy na lokální názvy v okolí nebo na již současnou uliční zástavbu v místech bývalých střetů). Existuje sice samostatná mapa z roku 2004 „Po památkách Napoleonova působení na Znojemsku“, ale ta už není v běžném prodeji dostupná. Je pravdou, že tato útlejší monografie nemůže nahradit např. knihu o 603 stranách „Bitva u Znojma a válka roku 1809“, která vyšla k 200. výročí této bitvy v r. 2009 ( ve vydavatelství Akcent, Třebíč, editor Jakub Samek) a doplnila tehdy výstavu v Domě umění ve Znojmě. Ostatně Jiří Kacetl uvádí, že z ní mnohokrát vycházel. A kdo má zájem o stručná a přehledná fakta, tomu lze doporučit např. brožuru o šedesáti stranách z pera „ostrostřelce“ JUDr. Ladislava Muchy „Bitva u Znojma 10. a 11. července 1809“, vydané v září 2002 v Dobšicích. Je to vlastně první knížka o této bitvě v novější době, s českým a německým textem, která tehdy navázala na umístění několika velkých informačních panelů ve Znojmě a jeho okolí, v místech důležitých okamžiků bitvy. (Ostrostřelci – Klub vojenské historie ve Znojmě – mají také zásluhu na pietním pochování ostatků francouzských vojáků, padlých v této bitvě v mimořádně krvavém střetu u Dobšic, do společného hrobu na hřbitově v Louce – Lérách. Francouzi se toho dočkali po dvoustech letech, 26. 6. 2009.) Ale zpět k Jiřímu Kacetlovi a jeho příspěvku. Dobré a důležité pro text jsou cizojazyčné, zvláště německé a anglické prameny, které dr. Kacetl nastudoval v originále, také některé francouzské překlady, jejichž seznam autor uvádí na stranách 26 - 27. Je možno říci, že tento přístup současného historika mladší generace doplňuje, objektivizuje a obohacuje pohled na bitvu u Znojma i s jejími důsledky: vzestupem moci knížete Metternicha, Schönbrunnským mírem (14. 10. 1809) atd. To i za cenu vynechání přílišných podrobností nebo třeba vzpomínek účastníků – ty jsou ostatně uvedeny v předchozí zmíněné knize, vydané před deseti lety. Mohu ještě zmínit dvě kratší pasáže, které mne osobně zaujaly: jednání rakouského císaře se svými veliteli před bitvou, uvnitř městských hradeb ve znojemském hotelu „U Tří korun“ (str. 10), anebo následný císařův odchod, téměř útěk ze Znojma, a to velkým obloukem přes Vysočinu, Jablukovský průsmyk až do Uher a tam podepsání příměří (str. 24): Odvahu a vzpruhu všem dodal 8. července příjezd samotného císaře Františka. Před sedmnácti roky tudy projížděl u příležitosti své korunovace v Praze, nyní kritičnost situace nedovolila žádné velké oficiality. Již odpoledne přijela do města panovníkova suita, vladař sám do města dorazil po výše zmíněných jednáních s arcivévodou Karlem až po 18. hodině. V hotelu U Tří korun na Horním náměstí pak ještě večer proběhly porady nad posledními zprávami o pohybu nepřítele. Při nich ministr zahraničních věcí hrabě Stadion, na kterého dolehla odpovědnost za krach proválečné politiky, podal do rukou panovníka demisi. Hrabě nechtěl, aby jeho osoba byla překážkou v mírových jednáních, ke kterým se schylovalo. Císař rezignaci nejprve přijal, nakonec ale dal na radu hraběte Metternicha. Uvažovali, že Napoleon mírovou nabídku nemusí přijmout a že rezignace šéfa rakouské diplomacie by mohl chápat jako přiznání porážky a žebrání o mír za každou cenu. Proto se domluvili na přechodném řešení: hrabě Stadion zůstaně ministrem a bude se i nadále pohybovat v blízkosti ustupující armády, zatímco císař se v doprovodu hraběte Metternicha, svého „tajemníka“ pro zahraniční záležitosti, rychle přemístí do Uherska, kde stane osobně na čele tamních dvou sborů a zemské hotovosti a připraví v případě krachu mírových jednání nový operační prostor pro válku. Další ukázka z publikace: Císař František I. dostal zprávu o znojemském příměří v uherském Komárně, kam dorazil 14. července po dlouhé cestě ze Znojma přes Čáslav, Jablunkovský průsmyk a Pováží. Ve stejný den se císař Napoleon v Schönbrunnu opět setkal s knížetem Liechtensteinem. Čtyři dny nato se v Koroncó u Rábu konala důležitá státní porada. Liechtenstein na ní seznámil císaře Františka a jeho přední ministry a generály (mj. arcivévodu Jana, palatina arcivévodu Josefa, knížete Metternicha aj.) s vývojem v posledních deseti dnech a Napoleonovým ultimátem. Císař František se nakonec rozhodl znojemské příměří ratifikovat, nicméně pro případ přemrštěnosti Napoleonových požadavků při vyjednávání mírové smlouvy byl dohodnut scénář na obnovu bojů. K tomu ještě „maličkost“: císař Napoleon se v roce 1809 v samotném městě Znojmě neobjevil – na rozdíl od roku 1805, kdy zde byl ubytován před bitvou u Slavkova. Zmiňuji to proto, že když na počátku 90. let 20. stol. Mgr. Libor Šturc v roli Napoleona spolu se znojemskými ostrostřelci po mnoha letech zase připomenuli tuto bitvu, projížděl se „Napoleon“ v kočáře po Dolním náměstí, což historicky vůbec nesouhlasilo. Až v dalších letech ostrostřelci organizovali „boje“ o říční brody u Dobšic a Bohumilic – tedy historicky správně. Lubomír Černošek, červen 2019. |
| zpátky | úvod |