malé logo
Okrašlovací spolek ve Znojmě
os staré Znojmo

P u  b  l  i  k  o  v  á  n  o

    Jiří Roupec: Vzpomínky plné muziky, I. až V. část.





Vydáno vlastním nákladem v letech 2009 až 2015, počet kusů: 65, 65, 65, 36, 25

Už v letech 2007 a 2008 začal Jiří „Cmunda“ Roupec psát do týdeníku Znojemsko články o poválečných znojemských hudebnících. Většinou volil formu rozhovoru. Protože to mělo úspěch, vydal tyto životní a muzikantské příběhy postupně v pětidílném svazku „Vzpomínky plné muziky“. Vydal je vlastním nákladem, většinou pro své známé a taky pro muzikanty, kteří v nich „účinkují“. Proto je počet výtisků vždy jen malý, dnes už prakticky nejsou k dostání. První brožovaný svazek vyšel v r. 2009, pátý 2015.

Proč o tom tedy píšu v druhé polovině roku 2018? Jirka Roupec měl doma také spoustu obrazového materiálu – fotografie, plakáty a zdařilé kresby – portréty hudebníků od dnes již zesnulého Miroslava „Maika“ Řezníka a rozhodl se tento materiál využít pro výstavu. Ta se konala v Domě porozumění na Slepičím trhu ve Znojmě v září 2018 a týkala se tzv. populární hudby od konce čtyřicátých let 20. stol. do současnosti. Jiří na každý den pozval některého ze „starých“ muzikantů, takže zde hráli třeba Vilda Beran, Bob Šťastník, Komanč, ale nezapomněl ani na novější country skupiny. Ve vitrinách byly vystaveny i zmíněné brožury „Vzpomínky plné muziky“. Ty jsem si po skončení výstavy od Cmundy vypůjčil. 
Tak tedy už konečně slovo k oněm pěti publikacím.    
                                                                                                                                                                                                                                                                           

Vzpomínky plné hudby I.
Část I.
je věnována hlavně tzv. taneční hudbě a hovoří o ní hudebníci a kapelníci jako třeba Jan Valík, Vlastimil „Milan“ Janků, Lojza Šinogl nebo Bedřich Grünfeld.
Vzpomínají na dobu velkých tanečních orchestrů, ale i malých kapel z Corsa nebo z Bambus-baru.
Nezapomnělo se ani na zpěvačku „Išku“ Havlíkovou, saxofonistu Pavla Novotného nebo na profesionálního hudebníka Karla Fojtíka.
Poslední kapitolou je „Muzikantské nebe“, kam odešli  třeba Bohumil Fröhlich, Honza Chlumský, Jaromír Berka, dr. Bruno Svoboda nebo Tonda Stehlík.
Vzpomínky plné hudby II.
Část II.
je věnována big-beatu a rockové hudbě. Zde samozřejmě nemohou chybět „Bezejmenní“. Cmunda rozprávěl se všemi členy této první a asi nejlepší big-beatové skupiny ve Znojmě – byli to totiž jeho spolužáci. Pak je zde Karel Procházka, který prošel několika skupinami až nakonec založil mnoho let hrající „Eminent“, je zde Jirka Truhlář, Patrik Jalůvka a další rockeři.
Vzpomínky plné hudby III.
Část III.
– to je kus Cmundova srdce: country muzika. Na prvním místě je uveden countryman Michal Malč, který si už za totality sám vyráběl pětistrunná banja nebo držáky na foukací harmoniku – tehdy absolutně nedostatkové zboží. Pak založil znojemský Country – klub, skupinu „Květinka“, ale nyní žije trochu osaměle v zahradní chatce. Je tady Zdeněk „Kafík“ Karšulin, který se svou basou hrál až na vrcholku tatranských Rysů, jsou zde poloprofesionální „Jewelci“ nebo textař a skladatel Milan Smrčka – Záviš. Rozhovory končí – kupodivu – s primášem cimbálové muziky „Polajka“, houslovým profíkem a vinařem Laďou Pospíchalem. Závěrečné slovo si vyhradil samozřejmě Cmunda.
Vzpomínky plné hudby IV.
Část IV.
je zase z jiného, úplně odlišného soudku – je to dechovka. Muzikantů Jirka Roupec vyzpovídal spoustu. Tak jen namátkou: Jan Vrbica – profík na flétnu, Roman Teplý – zakladatel znojemských „Amatérů“, pak kapely „Dubňanka“, „Skaláci“, „Petrovanka“ a další. Je zde další, tentokrát dechovkářské „muzikantské nebe“ a v něm kapelník Jan Lisický, Alois Kejda, Tomáš Veleba a jiní, kteří nám už nezahrají.
Vzpomínky plné hudby V.
Poslední

V. část
jsou hlavně kytaristé: Tony Škrášek a rock´n´roll, Bob Šťastník a vranovské fláky, Honza Váňa, geniální basista se smutným koncem, Slávek Mitáš a Beatles nebo „soudruh“ Zdeněk Novák, šéf „Paroháčů“.

Mnohé jsem neuvedl – to už je totiž záležitost těch krásných „Vzpomínek plných muziky“. Chcete si je přečíst? Kontaktujte Cmundu.

Lubomír Černošek, říjen 2018.


zpátky úvod