PRVNÍ
KAMENY ZAPOMENUTÝCH VE ZNOJMĚ
Znojmo,
Rudoleckého 21
Kameny zapomenutých či německy Stolpersteine ("Kameny
uvědomění") se v posledních letech umisťují do
dlažby chodníků v mnoha evropských městech vždy před
domy, odkud za druhé světové války byli do
koncentračních táborů odvlečeni nevinní
lidé židovského původu. Každý takový
"kámen" připomíná jednoho zmizelého,
má tvar velké dlažební kostky, do jejíž
svrchní plochy, provedené z mosazi, je vyryto
jméno člověka se základními údaji.
Před 2. světovou válkou se v tehdy dvojjazyčném městě
Znojmě hlásilo k židovskému vyznání
necelých sedm stovek osob (asi 2,5% z celkového počtu
obyvatel). Zpravidla se jednalo o rodiny
náležející k sociálně
vyšší třídě, podnikající ve
finančnictví či průmyslu. Mezi
nejvýznamnější z nich patřila i rodina Alfreda
Weinbergera, zakladatele veliké kožedělné továrny
za vlakovým nádražím, roku 1939 arizované,
1945 znárodněné a od roku 1950 vtělené do
národního podniku Gala – Prostějov. První
manželka Alfreda Weinbergera byla Fanny, sestra spoluzakladatele asi
nejproslulejší znojemské okurkárny Bedřicha
Felixe (Löw&Felix) a také teta pozdějšího
rakouského kancléře Bruna Kreiského. Zemřela
však při porodu syna Bedřicha (Frice) v roce 1898, ve věku
pouhých 32 let. Vdovec Alfred Weinberger s novorozenětem a
staršími 4 dcerami se ale oženil podruhé. Vzal si
Fanny Bachrachovou, sestřenici zemřelé choti, a měl s ní
ještě syna Hanuše.
Pro početnou rodinu původní dům na Vídeňské
třídě 11 (U Bílé labutě) nepostačoval. Proto
továrník Alfred nechal v 1. třetině 20. století
vystavět na tehdejší Nádražní (později
Wilsonově, dnes Rudoleckého) ulici hned několik
rezidenčních domů: č. 23 – pro sebe rezidenci z roku 1911
s dodnes patrnými iniciálami na fasádě "FAW" (dnes
v majetku TEC-TRADE s.r.o.); č. 21 – novou rezidenci z roku 1929
od arch. Armanda Weisera pro staršího syna Bedřicha (dnes
v majetku státu, ÚZSVM); a č. 19 – vilu z roku 1928
od arch. Norberta Trollera pro mladšího syna
Hanuše (dnes v majetku města jako mateřská školka).
Syn Bedřich Weinberger zemřel již ve věku 34 roků a zanechal po sobě
manželku Irenu, rozenou Hoffamanovou, a malého synka
Jiřího Alexandra. Zatímco většina rodiny včas
uprchla před nacistickým pronásledováním ze
Znojma již v září 1938, vdova Irena se synem Jiřím
zůstali ve městě zůstali. Důvodem byl Irenin citový vztah s
důstojníkem československé armády. Po roce 1940
byli Irena i jedenáctiletý Jiří odvlečeni do
koncentračního tábora v Terezíně, kde po nich
stopa končí. Po válce byli prohlášeni za
mrtvé.
Potomci znojemské rodiny Weinbergerů dnes žijí ve
Spojených státech amerických. Na začátku
roku 2012 například Znojmo navštívila tehdy
devadesátiletá vnučka Alfreda Weinbergera, Dorit
Noetherová, rozená Löwová.
Další žijící vnučkou je dnes 83letá
Lilian Sicularová, mladší dcera Hanuše
Weinbergera a jeho ženy Lízy, dcery Oskara Lichtensterna, od
roku 1909 majitele Dittmarovy keramické továrny.
Paní Lilian navštívila Znojmo po útěku v
roce 1938 již dvakrát (1990; 2001) a zajímala se zde mj.
o stav hřbitova na Únanovské ulici. Nyní se
chystá na jih Moravy spolu s dalšími členy rodiny
opět a důvodem je položení výše
zmíněných "kamenů zapomenutých" za její
tetu Irenu a bratrance Jiřího.
Slavnostní instalace "kamenů" ve Znojmě na Rudoleckého
ulici před domem č. 21 proběhne ve čtvrtek 4. srpna 2016 v 17 hodin a
provede ji osobně berlínský umělec Gunter Demnig,
proslulý právě pokládáním těchto
"stolpersteinů". Znojemská veřejnost je na tuto akci srdečně
zvána!
Jménem pořádající organizace, Okrašlovacího
spolku ve Znojmě
Jiří Kacetl