OS ve Znojmě - paměť místa - socha Přemysla Otakara I.;

P a m ě ť m í s t a

Nejsou „znojemské“ okurky z Kunovic či z Tábora tak trochu podvod ??

Jako brněnský Znojmák v místě svého současného bydliště podvědomě reaguji na každou zmínku o Znojmě. A tak například v supermarketu při nákupu okurek takřka automaticky sahám po těch s etiketou „Znojemské“. Když si ale přinesu ony znojemské okurky domů, jejich chuť neuspokojí moje očekávání. Není to nějak ono. Prostě jako ty pravé znojemské nechutnají. To každý Znojmák asi také pozná po prvním nakousnutí. Po bližším prozkoumání etikety vyjde najevo, že okurky etiketované jako znojemské vyrábějí v Kunovicích, ale třeba i v Táboře. Vydávat tamní okurky za znojemské je klamavý marketingový tah s cílem nalákat zákazníka na věhlasnou značku. Jak všichni ve Znojmě vědí, někdejší světoznámá výroba okurek padla v devadesátých letech za oběť privatizaci a následnému vytunelování firmy. Ochranná známka znojemských okurek byla prodána do babického Hamé a odtud před pěti lety spadla do vlastnictví potravinářské sekce norského holdingu Orkla, respektive nyní ji vlastní dceřiná firma Orkla Foods Česko a Slovensko se sídlem v Praze. Posledním hřebem do rakve znojemské okurkářské tradice bylo zbourání konzervárny, na jejímž místě byl nedávno vystavěn prodejní komplex Billa.

Znojemské okurky jako výrobek pod značkou Znojmia přestaly existovat. Tradiční chuť snad ještě uchovávají znojemské hospodyně nakládáním okurek podle místních zvyklostí pro vlastní potřebu. V rámci rodinného zavařovacího byznysu plní ručně a s láskou pečlivě vybrané okurky se sterilovanou zeleninou do sklenic s nálepkou Chuť jižní Moravy manželé Boudovi. Od roku 2008 se pokoušelo obnovit tradici výroby znojemských okurek Občanské sdružení Znojemské okurky. Jeho zakladatel Zbyšek Dřevojan ovšem sám čelil obviněním za tunelování znojemské Fruty. Aktivity Sdružení Znojemské okurky de facto skončily s úmrtím svého strůjce. Zajímavé ale je, že okurky s etiketou Tradiční klasická Znojemská okurka, nápadně podobnou nálepce Dřevojanova sdružení, nyní vyrábí táborská firma PT servis konzervárna, spol. s r. o. Na svých stránkách uvádí, že značku okurek odkoupila v roce 2015. Patrně od pozůstalých společníků znojemského obnovitelského sdružení. Jak známo, každý člověk má své chuťové receptory nastavené jinak. Kromě základních měřitelných chuťových ukazatelů (sladkost, kyselost, slanost…), je navyklý na místně charakteristickou chuť, laděnou kořením, bylinami, koprem, vinným listem, kořenovou zeleninou. I do samotné vody se promítá minerální specifické složení místního prameniště. A důležitou roli samozřejmě hraje i konzervovaná okurka.
Hans Zuckriegel, rodák německé národnosti z jihomoravského Vrbovce, badatel v historii rodného kraje, ve své publikaci Die Znaimer Gurke (Znojemská okurka) uvádí: „Znojemskou okurku se pokoušeli vypěstovat ze semen i v jiných oblastech – na Mikulovsku, Žatecku, v dolnorakouském pohraničí…, ale nikde nebylo dosaženo téže kvality, která by se vyrovnala znojemským okurkám. Za svou jedinečnost vděčila teplé, vodu propustné půdě plné živin, ideálnímu klimatu a druhu vzniklého křížením okurky z Orientu s místní „uherskou“ sortou, z jejichž následných mutací, dalším výběrem a šlechtěním bylo dosaženo čistého jednotného vzhledu znojemské okurky.“ (Z německého originálu přeložil Pavel Smutný. Českou verzi publikace vydalo v roce 2007 Občanské sdružení Znojemské okurky)
To vše jsou těžko přenosné vlastnosti, dávající po věkovitých zkušenostech místně tradiční chuť, v níž spočívá regionální specifikum výrobku. Na obchodních schopnostech výrobce pak záleží, zda dokáže o přednostech svého produktu přesvědčit i konzumenty za hranicemi vlastního regionu. Znojemským okurkářům předminulého a první poloviny minulého století se to podařilo a znojemské okurky ve sladkokyselém nálevu se staly světovou delikatesou. Proč o tom znovu píšu? Není podle mne s ohledem na výše uvedené možné, aby se na trh dostávaly napodobeniny znojemských okurek, nesplňující regionální parametry.
Je to jako v onom přísloví – Chlubí se cizím peřím. Tak jak není možné, aby se prodávaly Olomoucké tvarůžky, Pražská šunka, či Plzeňský prazdroj vyrobené ve Znojmě. V duchu pravidla Evropské unie, která nám nedovolí vyrábět Šampaňské, nebo Portské víno, by Znojmo mělo podniknout právní kroky proti užívání značky Znojemské okurky jinými než znojemskými konzerváři. Norský obr Orkla před lety spolkl i švédskou konzervárnu Felix, kterou v městečku Eslöv, nedaleko Malmö, založil na prahu druhé světové války Herbert Felix, vnuk předního znojemského okurkáře Moritze Felixe ještě z dob rakousko-uherského mocnářství. Nevím za jakých podmínek užívají znojemský domicil ve prospěch svého podnikání české firmy a neslyšel jsem, že by firma Orkla Foods značku někde jinde ve světě uplatnila. Možná to může připadat někomu jako fantasmagorie, ale proč se nepokusit přes EU získat značku Znojemská okurka zpět. Z logiky věci přece není možné prodat něco, co dává smysl jen ve spojení s konkrétním místem. Pokud by ji ovšem Orkla Foods chtěla užít, tak ať tak učiní ve Znojmě. Škoda, že město takovou iniciativu nevyvinulo v době, kdy konzervárna alespoň jako prázdný objekt ještě stála. Možná by to mohl být tip pro Czech Invest, na nějž vedení města spoléhá při hledání strategického investora. .