Termolampa  Ondřeje Zachariáše Winzlera     


V historii vídeňské plynárny ve vídeňské čtvrti Simmering (Wiener Gasometer Simmering) se uvádí, že Ondřej Zachariáš Winzler, šváb z Unlingenu, narozen 1750 (švábské město Unlingen ho vede ve své historii jako významného syna města),  přišel 1778 do Rakouska, zde byl  pověřen řízením celoříšského ledkovnictví. Se svou činností začal v Maďarsku a později pokračoval v této práci na Moravě  a to ve Znojmě.
Z novin se dověděl o vynálezu termolampy. Aniž by tento aparát blíže znal, rozhodl se jej také postavit. Termolampu se mu podařilo zkonstruovat 1802 ve Znojmě a nazval ji „Univerzální, svítící, topící, kuchyňská, várná, destilující a úsporná kamna“.

Tato termolampa sloužila zároveň jako přístroj na výrobu plynu, ale také jako zařízení na vaření a topení. V kammnech vlevo dole se zatopilo (c). Nad nimi se nachází příčná křivule se dvěma krky (e) zhotovována z litiny a nebo z hlíny, do ní se nakládá materiál, který se má zbavit plynu (kamenné uhlí). Nad tím jsou kamna na vaření (f) a trouba (g). Rourou (h) se odváděl kouř z topeniště. Roura (i) odvádí  páru vzniklou   při vaření.  Plyn z křivule byl veden rourou (k) skrze chladící nádrž (l) a schlazený do nádrže s térem (m), kde se usazovala nečistota z plynu. Dále bylo možné i čištění plynu vedením skrze vápenné mléko. Obrázek představuje pokusnou verzi přístroje, ve které plyn proudil 9 otvory
na připojeném stole (n) – místo tohoto stolu mohl být připojen kožený měch, který sloužil coby zásobník a nebo mohla být připojena plynová lampa.
Brzy následovaly další varianty této termolampy, které byly využity pro osvětlení a vytápění budov  -  mezi jiným u znojemského krajského hejtmana Vincenta Eldena  z Rosenbergu a v umělecké galerii hraběte Josepha Deyma – v tak zvaném „Müllerově uměleckém kabinetě“ (Müller´s Kunstkabinett).
Hrabě Joseph Deym, který se skrýval pod pseudonynem Müller, protože v souboji zabil svého soupeře, provozoval ve Vídni umělecký kabinet v blízkosti Červené věže na Červenověžní ulici. Deym vlastnil jednu z největších sbírek voskových figur, ve které se nacházely jako voskové figuríny všechny významné osobnosti této doby. Voskové figury v jeho galerii měly buďto exotické nebo heroické vzření. Atmosféra výstavy byla podmalována hudbou Wolfganga Amadea Mozarta, která byla reprodukována flašinety a jinými hudebními automaty. K osvětlení se používaly termolampy Ondřeje Zachariáše Winzlera.

Také armáda věnovala Winzlerově termolampě velkou pozornost. Brněnský c.k. velitel dělostřelby hrabě Baillet de Latour pověřil generála barona von Brady prostudováním Winzlerova vynálezu ve Znojmě. Ve znojemských kasárnách byla postavena termolampa, kterou bylo topeno ve třech místnostech a připravováno jídlo pro 60 lidí. Průběh pokusu byl kontrolován plukovníkem von Zinast. Jeho průběh byl velmi uspokojivý a tak arcivévoda Karel poslal generála von Froo do Znojma, aby celou záležitost ještě důkladněji prostudoval. Winzler byl zájmem o svou lampu velmi překvapen.  Vynálezce byl pozván ministrem armády do Vídně, aby pokračoval se svými pokusy v kasárnách v Alseru (dnešní IX. vídeňský okres). Pro veřejnou popularizaci termolampy poskytl hrabě von Fesztetich své obytné prostory, v nichž byla lampa používaná. Příznivci tohoto vynálezu byli mezi jinými von Jaquin, profesor Meinert, Rudolf André, kníže L. z Liechtenštejna a celá řada dalších významných osobností.
Termolampa našla také využití v čpavkovně v Nußdorfu (dnes předměstí Vídně) a k pálení cihel v cihelně v Klosterneuburgu patřící  Wazlavekovi.

Přeložil a upravil:  Karel Jakl, říjen 2009.

Použité zdroje:
Die Wiener Gasometer in Simmering,   www.wiener-gasometer.at