Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P
a m ě ť m í s t a
Osvětlil Londýn Zachariáš Winzler ze Znojma?
Většinu 18.století se v ulicích Londýna i
jinde svítilo lampami zavěšenými nad vchody
větších domů nebo skleněnými koulemi
naplněnými velrybím tukem a s kousky bavlněného
provázku místo knotu. Skleněné koule bývaly
často skoro zčernalé od sazí a lampáři byli
prý jen „banda špinavých křupanů“,
kteří navíc při dolévání pobryndali
každého, kdo zrovna procházel pod jejich
žebříkem.V roce 1762 byl schválen West- minsterský
zákon o dlažbě a osvětlení, ale všechny čtvrti
Londýna pod jeho působnost nespadaly.
Roku 1803 přijíždí do Londýna Frederic Albert
WINSOR a o rok později tam předvádí svůj nový
přístroj – termolampu na svítiplyn, který
vyrábí destilací z kamennéo uhlí.
Svůj objev převzal od Skota Murdocka a Francouze Lebona, pravděpodobně
v roce 1802 a dokázal ho podnikatelsky využít, neboť v
roce 1809 založil (s Accumem a Hargravesem) společnost „The Gas
Light and Coke Company“ a parlament jim udělil privilegium pro
osvětlení Londýna plynem. Společnost získala
základní kapitál 5 milionů a řízení
prací bylo nakonec svěřeno Samuelu Cleggovi, který
dosáhl žádoucího výsledku.
Hlavně bylo nutno svítiplyn někde vyrábět a vytvořit
vlastně celý plynárenský průmysl. Postupně v
Londýně vzniklo asi 16 plynáren, které destilací
(žíháním uhlí bez přístupu
vzduchu v retortách) dokázaly vyrábět
svítiplyn poměrně levně, neboť využívaly i svých
vedlejších produktů (při výrobě plynu z
uhlí vzniká koks, dehet a čpavková voda). Tři
největší společnosti již po roce 1817 dodávaly
denně 28 milionů kubických metrů plynu pro jeden milion plamenů.
Kdy byl tedy Londýn poprvé osvětlen plynem?
Podle zachovalé rytiny z roku 1809 to bylo poprvé ve
čtvrti sv. Markéty u Westminsteru, zvláště ulice
Pall Mall, kde byly vyhlášené
londýnské pánské kluby. Jsou i jiné
údaje: podle článku ve Světozoru z roku 1889 to bylo
21.prosince 1813, kdy byl plynem osvětlen Westminsterský most a
l.dubna 1815 i některé jiné části Londýna.
A podle Ottova slovníku naučného: “Osvětlení
plynové bylo zavedeno po roce 1810 a zevšeobecnělo roku
1817.“ Ottův slovník naučný dále
tvrdí (v kapitole Plynárnictví, Ottova
encyklopedie obecných vědomostí, CD-ROM, díl
XIX): “Teprve podnikavostí Moravana Winzlera ze
Znojma, v Anglii Winsor zvaného, podařilo se v Londýně
založiti akciovou společnost a osvětliti roku 1814 celou čtvrť sv.
Markéty v Londýně.
Rok 1814 možno označiti počátkem osvětlení měst plynem.“ (Kapitolu zde zpracoval P.Bauše).
Odkud se vzala hypotéza, že Winzler a Winsor je stejná osoba?
Nejstarší objevený zdroj je pro nás
zatím článek Fr. Faktora ve Světozoru z roku 1889,
str.423: „Osvětlování měst lampami však
nikdy nelze tak správně říditi, jak možno jest u
svítivého plynu. Tak důležitou přednost dovedl
podnikavý Murdock náležitě oceniti, a proto se ji snažil
v městech osvětlených plynem zavésti. Totéž v
úmyslu měl také dobrodruh J.A. Winzler, rodilý ze
Znojma, který před tím seznal oba způsoby Lebona a
Murdocka. Roku 1803 objevil se pod jménem Winsor v
Londýně, kde dovedl svou chytrostí založiti družstvo
pro rozšiřování plynového
osvětlení, které však nemajíc
žádného řízení, než bylo co vykonalo,
zaniklo. Winzler však neustal v provádění
záměru jednou započatého a obrátil se roku
1809 přímo na parlament o udělení privilegia pro
společnost, jež by osvětlování Londýna provedla.
Rok poté podařilo se mu privileje dosíci.“
Záhadu se snažil rozluštit i kustod znojemského muzea Anton Vrbka.
Nejprve vydal spis: „Zacharias Andreas Winzler a jeho termolampa
ve Znojmě 1802“ (vydáno ve Znojmě v r.1921). Odtud
je možno přebrat další údaje:
Zachariáš Andreas Winzler se narodil 24.srpna 1750 v
Unlingenu ve Švábsku. Nejprve studoval teologii a potom
lékařství.
Ve svých 28 letech se dostává do Rakouska a do
Znojma. Bylo mu totiž svěřeno vedení celého
„ledkovnictví“ v tehdejším Rakousku a
l.března 1800 si zakládá na předměstí v
dolní části Znojma (v místech
dnešního Okresního soudu na náměstí
Republiky) svoji vlastní továrnu
na ledek, která úspěšně funguje. Chilský
ledek neboli salnytr je dusičnan draselný KNO3 a používal
se hlavně k výrobě střelného prachu.
Winzler se později zabýval i výrobou svítiplynu a
došel tak až ke konstrukci vlastní termolampy, kterou
nechává instalovat v domě krajského hejtmana a
také v tehdejších kasárnách na
znojemském hradě, kde sloužila především k
vytápění a k přípravě jídla pro 60
mužů posádky. Winzler předváděl svoje pokusy i na
veřejnosti, v létě 1802 před publikem v Bratislavě. V letech
1806 a také o rok později jeho ledkovna vyhořela. Dne
10.července 1808 ale tragicky umírá jeho manželka Marie
Anna rozená Gollingová z Gollingenu. Nešťastnou
náhodou spadla do jednoho kotle na ledek. Tato událost
přiměla Winzlera prodat v listopadu 1811 svůj majetek hraběti Attemovi.
Ze Znojma odchází do Vídně a další
období jeho života už není známo. Údajně se
dožil vysokého věku a zemřel zřejmě ve 30.letech
19.století.
Anton Vrbka jako správný badatel navázal v roce
1919 písemný kontakt s československým
vyslanectvím v Londýně. Poslední zpráva
odtud byla až z května 1928, ale žádné jasno do
záhady nevnesla. Zkoumal se i rukopis Winzlera a Winsora,
příliš se sobě nepodobaly.
Největší rozpor je však v tom, že Winsor se
objevuje v Anglii již v roce 1803, u Winzlera je naopak
prokázáno, že až do roku 1811 se zdržoval ve Znojmě. K
problému se také vyjádřil vídeňský
dvorní rada prof.dr.A.Bauer, který rovněž vydal publikaci
„Zach.Andreas Winzler“ (Vídeň, 1918), ale zaujal
odmítavé stanovisko. Konec vyznívá
skepticky i vůči poměrům v bývalé monarchii: „Kdyby
měl Winzler takovou podporu jako Winsor v Anglii a kdyby mu bylo
dáno k disposici takových surovin v takové
kvalitě, jako je třeba skotské uhlí, tak by nebylo divu,
že by se Vídeň stala prvním veřejně osvětleným
městem.“
Co z toho vyvodit?
Jisté je, že přibližně ve stejnou dobu (kolem roku 1802 až 1803)
vznikla na několika různých místech Evropy termolampa,
odlišná asi jen v detailech. Její hlavní
předností bylo, že využívala tehdy nově
vyráběný svítiplyn. Nezávisle na sobě ji
zkonstruovali nejméně čtyři vynálezci. Vrbka ve
své publikaci píše, že se nedochoval
žádný model Winzlerovy lampy, ale sám Winzler
vydal v r.1803 publikaci: „Die Thermolampe oder
Universal-Leucht-Heiz-Koch-Sud-Destillier und Sparofen“ (tj.:
Termolampa aneb univerzální,
svítící, hřející, kuchyňská,
várná, destilující a úsporná
kamna). Její nákres se od vynálezce zachoval
– v levé části je retorta na výrobu plynu,
v pravé části vlastní termolampa.
Její největší předností je
údajně především hospodárnost.
Klíč k záhadě je pravděpodobně tento: společnost The Gas
Light and Coke Company má jistě u svých
zakladatelů uvedeno datum a místo narození a asi i
další údaje. Pokud se budou shodovat, je
Winzler a Winsor jedna osoba. A toto by mohla být práce
pro dalšího badatele a záhada by byla
rozluštěna.
A co se týče dalšího vývoje osvětlení měst?
V Londýně se od roku 1878 zavádí elektrické
osvětlení a éra plynových lamp postupně
končí.
Sepsal: Dr.Lubomír Černošek, červen 2009.
Použité zdroje a literatura:
Ch.Hibbert: Londýn, Životopis města. (vyd.nakl.Lidové noviny 1998)
Ottova encyklopedie obecných vědomostí, CD-ROM, díl XIX, kapitola Plynárnictví,
zpracoval P.Bauše.
Světozor, 1889, čl.Františka Faktora, str.423.
Anton Vrbka: Zacharias Andreas Winzler a jeho termolampa ve Znojmě 1802, vydáno
ve Znojmě 1921, z němčiny přeložil Zdeněk Gonsorčík v r.2000)
Prof.Dr.A.Bauer: Zacharias Andreas Winzler. (Vídeň, 1918)
Z.A.Winzler: Die Thermolampe oder Universal-Leucht-Heiz-Koch-Sud-Destillier und
Sparofen. (vyd. Brno, 1803)