Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Skládali pro Znojmo
V
rámci znojemského VOC vinařského
festivalu, pořádaného Jiřím
Ludvíkem, byla v Althanském paláci ve
Znojmě uvedena dne 9.května 2009 skladba mladého
brněnského hudebního skladatele Pavla
Smutného Vinárium, kterou věnoval městu Znojmu.
Jedná se o suitu pro klarinet a kytaru na motivy
lidové písně „Vínečko
bílé“. Skládá se
z osmi částí, každá je
připsána jedné z odrůd vinné
révy, pěstované na Znojemsku.
V této souvislosti se tak naskýtá
otázka, kdo ještě napsal nějakou
hudební skladbu, věnovanou Znojmu a Znojemsku, ať už v
oblasti vážné hudby nebo hudby tzv.
populární?
A kteří byli významní
skladatelé a hudebníci činní v
našem městě nebo v našem kraji?
16. až 17. století
Jedním z prvých významných
skladatelů, o kterém se dochovala historická
zmínka, byl Jacobus
Gallus. Ten po roce 1575 celé
čtyři roky působil v louckém klášteře.
Narodil se 3.7.1550 v slovinské Ribnici, snad se původně
jmenoval Petelin, ale podepisoval se jako Jacobus Handl, Gallus,
vocatus (řečený) Carniolanus. Jako cisterciák žil
od roku 1570 v dolnorakouských
klášterech Melk a Zwettl. Od té doby
se také datují i jeho styky s
jihomoravskými kláštery. Jak již bylo
uvedeno, v r.1575 se objevuje v Louce u Znojma, kde složil
mši Levavi oculos (r.1578). Ta je jeho
nejstarší dochovanou skladbou. Kromě
mší skládal hlavně tehdy
populární moteta (skladby pro zpěv, bez doprovodu
nástrojů, oblíbená hudební
forma v 15. a 16.stol.).
Z louckého kláštera odešel
na rok do kláštera v
Zábrdovicích u Brna, ale pak se proslavil jako
kapelník u olomouckého biskupa Stanislava
Pavlovského. Ke konci života byl ředitelem kůru v
pražském kostele sv.Jana na Zábradlí
(st. Johannus in Vado). V Praze také zemřel r.1591.
S louckým klášterem a
Příměticemi je spojen i Prokop
Diviš
(vlastním jménem Václav
Divíšek, nar. 1698 v
Helvíkovicích u Žamberka). V
Příměticích sestrojil hudební
nástroj Denis d´Or (Zlatý
Diviš), ten se ale později ztratil.
18. až 19. století
Mimo kláštera v Louce byl hudebně
činný i klášter
křížovníků na Hradišti u Znojma.
Zde vynikl jako hudební skladatel probošt Jan
Nepomuk Emanuel Mayer. Ten pobýval v
klášteře od r. 1879. Složil několik
dobových tanců a chrámových skladeb a
vynikl i jako hudební teoretik, když napsal
pojednání o Palestrinově mši Missa
papae Marcelli.
Nejvýznamnějším skladatelem,
pocházejícím ze Znojemska je
však Ferdinand
Kauer, narozený 18.1.1751 v
Dyjákovičkách. Uplatnil se hlavně ve
Vídni jako nejpopulárnější
skladatel vídeňského singspielu, autor asi 200
oper a singspielů (singspiel je lidová hra se zpěvy,
předchůdce operety), ale i jako kapelník divadel v Josefově,
Vídni a Leopoldově. V té době soupeřil v
popularitě se samotným Mozartem a Salierim. Jeho skladba z
roku 1798 s názvem Das Donauweibchen se hrála i v
Rusku pod názvem: “Lesta, dněprovskaja
Rusalka“. Po roce 1820 začal upadat v zapomnění a
zchudnul. Povodeň v březnu 1830, která zaplavila jeho byt,
zničila i jeho celé dílo. Kauer zemřel ve
Vídni 13.4.1831 jako žebrák.
Ve Znojmě působilo i několik významných
varhaníků a ředitelů kůrů. Můžeme připomenout Jakuba
Wachtera, v letech 1705-1714 městského
varhaníka
ve Znojmě. Byl i skladatelem, jeho skladba Requiem však
paradoxně zazněla poprvé až na jeho vlastním
pohřbu v lednu 1741 v Brně .
Od roku 1879 do roku 1883 byl znojemským
varhaníkem Karel
Foerster ze slavného
hudebního rodu Foersterů. Karel Foerster zemřel ve Znojmě
14.6.1921.
Český hudební život se však ve Znojmě
probudil až založením Besedy Znojemské v r.1870.
Jejím prvním starostou byl na dlouhých
26 let, až do své smrti, notář Jan Vlk.
Ten
přišel do Znojma v roce 1861 a hned od počátku se
projevil jako velký národní buditel. S
sebou si také přinesl svoji báseň z
revolučního roku 1848 „Přijde jaro,
přijde“, kterou zhudebnil olomoucký skladatel
Anton
Förchtgott-Tovačovský.
Píseň
se pak nadlouho stala
nejpopulárnější a
nejznámější skladbou v
našem městě. Jan
Vlk zemřel v roce 1896 a jeho pohřeb se
stal velkou českou manifestací ve Znojmě.
Jan Vlk byl také členem tehdejšího
Zalesňovacího a okrašlovacího spolku.
Na znojemském městském hřbitově má
dnes důstojný náhrobek.
Členy Besedy Znojemské byl kněz Josef Rudolecký,
který zde učil české děti hrát na
hudební nástroje.
20. století až
současnost
Ve Znojmě také dlouho působila vojenská
dechová hudba 99. c. a k. pěšího pluku
a v ní hrával v letech 1911 až 1918 Jaroslav
Mink. Ten později vynikl jako dirigent, kontrabasista a
hudební skladatel. Promenádní koncerty
i další reprezentativní aktivity
této hudby byly pro všechny posluchače vždy
velkým zážitkem.
Jedním z nejplodnějších skladatelů,
který psal přímo pro Znojmo a také
organizoval hudební živost ve městě byl Heinrich
Fiby.
Narodil se 15.5.1834 ve Vídni. Zde zpíval ve
sborech a na vídeňské konzervatoři se učil hře na
klavír a violu. První angažmá
našel v divadelním orchestru v Lublani. V
létě 1857 byl na návštěvě v Laa a zde
se dozvěděl, že ve Znojmě hledají ředitele nově
vznikající hudební školy. I
když měl nabídku z Krakova na kapelníka opery,
jel do Znojma a konkurz vyhrál. Stal se tak
prvním ředitelem Městské hudební
školy (Städtische Musikschule), a to od
l.října 1857. Sídlila v budově
dnešního okresního archivu na
Divišově (tehdy
Michalském) náměstí.
Fiby se r.1860 ve Znojmě oženil a zůstal zde celý
další život. Kromě výuky v
hudební škole stál i u zrodu
znojemského hudebního spolku (Musikverein in
Znaim, 1861), působil jako dirigent městské kapely,
orchestru
znojemského divadla, pěveckých sborů a nadto i
komponoval.
Písemnosti Musikvereinu a další
dokumenty byly znovu objeveny v roce 2001 v Okresním archivu
ve Znojmě. Jsou zde nyní zpracovány a opatřeny
přehledným inventářem.
Fiby měl výrazné austrofilské
vlastenecké cítění, takřka
celý znojemský hudební život byl
vlastně německý a také jeho
nejznámější a
nejoblíbenější skladba má
název: “Österreich – mein
Vaterland“. Zpracoval ale i chrámovou hudbu (Te
Deum, Requiem a další
církevní skladby). Byl i velkým
milovníkem přírody a v Podyjí
nacházel mnoho podnětů pro svoji tvorbu. Čelné
místo zde zaujímá jeho symfonie
„Im Frühling“ (Na jaře). Stačí
ale připomenout názvy dalších
prací: “Abendlied“ (Večerní
píseň), Frühlingsahnung“
(Jarní předtucha), “Der erste
Frühlingstag“ (První jarní
den), “Mondnacht“ (Měsíční
noc) a zvláště krásná
„Wiegenlied“ (Ukolébavka,
op.č.32, pro šest smyčců).
Fiby zemřel uprostřed 1.světové války ve Znojmě
24.10.1917. Zanechal po sobě nejen skladby, ale také dvě
generace žáků a žákyň, neboť hudební
školu vedl až do roku 1902.
Na jeho dlouholetou činnost potom za první republiky
navázal poděbradský rodák Albert Pek.
Ten vystudoval varhany a klavír na pražské
konzervatoři v letech 1908 až 1916 a nejprve byl sbormistrem
vinohradského Hlaholu. V roce 1920 se přistěhoval do Znojma,
aby se zde stal ředitelem Městské
hudební školy - od ledna 1920. Vyučoval
klavír a teoretické předměty.
Škola měla výbornou úroveň a vyučovala
každoročně až 200 žáků.
Albert Pek ale založil i Znojemskou filharmonii, kde byl i dirigentem
(1920-1938) a Pěveckou jednotu Vítězslav Novák
(zde byl sbormistrem v letech 1921-1938). Měl velký vztah k
lidové hudbě a sestavil ve Znojmě v r.1933 Pekovo
dudácké sdružení. Vznikl i
komorní soubor Jihomoravské kvarteto,
pořádající pravidelně
samostatné koncerty. Pek podporoval i veřejné
žákovské koncerty, žáci
hudební školy uváděli i Pekovy
vlastní skladby (Tři talíře, Zlatá
nit, Jarní nálada a další).
Již 10.11.1920 žáci uvedli Pekovu zpěvohru
Leknínová královna a o několik
dní později, 15.11.1920 provedla nově vzniklá
Znojemská filharmonie Pekův Český tanec v
rámci svého prvního
řádného koncertu, věnovaného
250.výročí úmrtí J. A.
Komenského.
Při Znojemské filharmonii byla také
zřízena nadace pro chudé žáky,
kteří se chtěli učit hrát na hudební
nástroje.
Když byl v roce 1921 A. Pekem založen
smíšený pěvecký sbor,
který byl vlastně pokračovatelem pěveckého spolku
Besedy Znojemské, bylo na Pekův návrh usneseno,
oslovit hudebního skladatele Vítězslava
Nováka, který si oblíbil
Bítovsko a požádat ho o souhlas s
pojmenováním tohoto sboru jeho jménem.
Skladatel byl žádostí znojemské
Pěvecké jednoty zjevně potěšen, souhlasil a sboru
sám věnoval svoje dílo Dvanáct
slovenských písní pro
mužský sbor.
Albert Pek s touto Pěveckou jednotou Vítězslava
Nováka provedl i dílo jiného
skladatele, narozeného 6.8.1908 v
Tavíkovicích a tím byl Nikolaus
Goldschmidt. Ten studoval hudbu ve Vídni a zde
mimo
jiné složil písňový cyklus
Schildlieder na Lenauovy básně.
Právě toto dílo uvedl ve Znojmě roku 1927 Albert
Pek.
Okupace Znojma v roce 1938 zasáhla do
úspěšné práce
znojemské hudební školy. Byl zničen
její hudební archiv, učitelé, mezi
nimi i Albert Pek, většinou ze Znojma
odešli.
Pek se odstěhoval do Prahy, od roku 1940 se stal pracovníkem
pražského, po r. 1945
československého rozhlasu a po válce
učil na pražské konzervatoři.
Zachovaly se gramofonové nahrávky Pekova
dudáckého sdružení z
třicátých let, dokonce je vydala i
londýnská firma Chester.
Pekova skladatelská činnost je velmi
obsáhlá a bylo již podrobně zpracována
Zdeňkem Tunkou v samostatném příspěvku v Ročence
Okresního archivu ve Znojmě z roku 1988.
Přesto zde vyjímáme alespoň melodram: Březen,
duben, květen (na slova znojemského
básníka Fráni Kopečka, 1920), skladbu
pro smíšený sbor: Znojem a
české Znojmo (Stanislav Marák, 1928), operu
Rudé písmeno (1932, nebyla uvedena) a
lidový tanec ze Znojemska Paterka (1961).
A. Pek zemřel v Praze 20.3.1972. Byl výborným
klavíristou (doprovázel např. i Emu Destinovou),
hráčem na dudy a také sběratelem a upravovatelem
lidových písní. Sebral jich stovky z
Čech,Moravy i Slovenska.
Sběratelem lidových písní ze Znojemska
byl i Bohuslav
Pernica. Především byl ale
historikem a jeho práce Západní Morava
v hudbě z roku 1938 dodnes slouží jako cenný
podklad pro hudební bádání.
Díky demokratické a tolerantní
první republice mohli i znojemští
Němci rozvíjet svůj hudební život. Ředitelem
německé hudební školy byl Bedřich
Slávik (nar.30.1.1898 v
Těšíně). Od
roku 1930 byl i dirigentem znojemského Musikvereinu. Svoje
skladatelské vlohy uplatnil zejména v suitě:
Variationen und Fuge über ein Schelmenlied, ve skladbě pro
velký orchestr: Waldstein nebo ve Vranovské
rapsodii pro smíšený sbor a orchestr.
Napsal i řadu jiných sborů a písní.
Jistě nejznámějším a
nejvýznamnějším skladatelem,
který některá svá hudební
díla věnoval Znojemsku (konkrétně
Bítovsku) byl Vítězslav
Novák (1870
– 1949), rektor Státní
hudební konzervatoře v Praze.
Měl rád folklor Valašska, Slovácka i
Slovenska, ale jako nadšený aktivní
sportovec a horolezec si zamiloval i krajinu Podyjí a od
roku 1906 se každoročně vracel na Bítovsko. Zde hledal
hudební inspiraci i aktivně zlézal
podyjské skály. Skála Rosenberg pod
Bítovem, dnes zpoloviny zaplavená vodami
přehrady, byla na jeho počest přejmenována na
skálu Vítězslava Nováka. Tato
romantická příroda ho na prahu jeho
šedesátky inspirovala k
vokální „Podzimní
symfonii“ (1931-1934).
Dodnes existující a aktivní
pěvecké sdružení Vítězslav
Novák opakovaně provedlo i jeho Dvanáct
slovenských písní, sboru
přímo věnovaných.
Dlouhodobým a obětavým sbormistrem tohoto sboru
byl Josef
Nechvátal, pedagog na hudební
škole ve Znojmě v letech 1959 až 1980.
V roce 1980 vzniklo přímo v Bítově
sdružení, pečující o odkaz V.
Nováka: Společnost Vítězslava Nováka.
Jejím předsedou byl jeden z jeho posledních
žáků prof. Ilja
Hurník. Tato společnost
pořádá tzv. Novákovy dny s
ukázkami z jeho díla i z děl ostatních
významných českých skladatelů.
Ve Znojmě působil i dlouhodobý vedoucí
akordeonového souboru „Jarmilka“ (1958
až 1965) Karel
Zerzánek, který s ním
natočil několik skladeb pro čsl.televizi.
Z žijících skladatelů by se nemělo zapomenout na
Jana
Valíka (nar.24.3.1923 v Horní
Bobrové), kapelníka dechových hudeb
“Práčská 10“ a
„Znojemská 10“. Je autorem asi stovky skladeb, natočených rozhlasem a
televizí.
Z výkonných hudebníků,
pocházejících od nás,
je na prvním místě jistě violoncellista
Karel
Krafka (nar.4.1.1921 ve Znojmě), který s J.
Trávníčkem v Brně založil
světoznámé Janáčkovo kvarteto
(nejprve, od r.1947 jako kvarteto JAMU, od r.1949
Janáčkovo),
K. Krafka se vyznamenal i jako voják-dobrovolník
u čsl. jednotek ve Francii za 2. světové války.
Bojoval u dělostřelectva, mimo jiné i u Dunkerque, za což si
vysloužil Československý válečný
kříž.
Jako profesor vyučoval na brněnské JAMU. Zemřel v Brně
11.7.1984.
Dalším mistrem svého oboru byl Josef
Horák (nar.24.3.1931 ve Znojmě):
“Paganini
klarinetu“, přezdívaný tak pro jeho
virtuozitu na klarinet a za jeho objevný čin
sólového basklarinetu.
Vynikajícím houslistou je
další znojemský rodák
František
Novotný (nar.28.3.1964),
sólista Státní filharmonie Brno.
Jeho žákem byl i další znojemský rodák Jiří Pospíchal (narozen
2.6.1976), začínal na znojemské hudební
škole ve třídě svého otce Ladislava
Pospíchala, potom odešel studovat na brněnskou
konzervatoř. Své hudební vzdělání ukončil
absolutoriem na Janáčkově akademií
múzických umění ve třídě houslového
virtuosa prof.Františka Novotného. Absolvoval
mistrovské kurzy v České republice i v
zahraničí (Václav Hudeček, Pinchas Zuckerman). Je
členem České filharmonie (zástupce koncertního
mistra) a koncertním mistrem v Pražském komorním
orchestru bez dirigenta. Jako host, koncertní mistr,
spolupracoval také s jihokorejským Seouloratorio. Jako
sólista vystupuje s orchestry Czech virtuosi, Musica Bohemica,
Collegium českých filharmoniků, Pražský komorní
orchestr, Plzeňská filharmonie, Komorní filharmonie
Pardubicea, Moravská filharmonie Olomouc. V roce 2003 uskutečnil
turné po Japonsku se souborem Musica Bohemica.
Znojemskému publiku je dobře znám z koncertů
Znojemských hudebních festivalů.
A v tomto výčtu by se dalo ještě dlouho
pokračovat. Snad ještě v oboru
populární hudby je možno jmenovat
skladatele-textaře Záviše-Smrčku,
Ivana
Mládka a jeho skladbu: Znojmo, vidím
tě dvojmo a
nejnověji pražského Jana
Václava Renče. Jeho CD s
písněmi charakteru country a věnované Znojmu a
Vranovské přehradě bylo pokřtěno v prosinci 2008.
Organizátorem současného hudebního
života ve Znojmě je zejména učitel znojemského
gymnazia Mgr.
Jiří Ludvík. Jeho
znojemské hudební festivaly „
In vino...“ (Bach, Beethoven, Vivaldi), festivaly
jazzové a letos i country hudby svým věhlasem
daleko přesáhly hranice našeho kraje. Je to i
díky pozvaným osobnostem, jako houslisty Pavla
Šporcla, dirigenta Romana Válka,
zpěváka Adama Plachetky a dalších.
Prameny
a literatura:
Místopis osobností Znojemska (Městská
knihovna Znojmo,1998)
Československý hudební slovník osob a
institucí (Praha, 1963)
Bohuslav Pernica: Západní Morava v hudbě
(Velké Meziříčí, 1938)
Znojemská Beseda 1870-2005 (Znojemská Beseda,
2005)
Zdeněk Tunka: K 15.výročí
úmrtí Alberta Peka (Ročenka Okresního
archivu ve Znojmě, 1988)
Jan Toman: Hymnus na nekonečno - Heinrich Fiby (Znojemský
týden,21.10.2002)
Miloš Schnierer: VIII.Novákovy dny -
Hudební dílo inspirované Znojemskem
(Znojemské listy, 7.9.2000)
KPH Znojmo: Zakládajícím členem tělesa
Janáčkova kvarteta je znojemský rodák
prof. Karel Krafka (Znojemské listy,11.10.2001)
Český hudební slovník osob a institucí, Vedoucí redaktor: Petr Macek
Dr.L.Černošek, říjen 2009
| zpátky | úvod |