P
a m ě ť m í s t a
Petrkov na Vysočině a Znojmo -
Suzanne Renaud a Zdeněk Řezníček
Dva téměř neznámí básníci – Suzanne Renaud, manželka básníka a grafika z Vysočiny Bohuslava Reynka a znojemský nakladatel a básník Zdeněk Řezníček. Jak spolu souvisí?
Suzanne Renaud byla tělem i
duší Francouzka, narozená r. 1889 v Grenoblu.
Přesto se vdala za Bohuslava Reynka, umělce z – pro ni –
nevlídné Vysočiny. Žila s ním a dvěma syny v
„zámečku“, velkém statku v Petrkově u
Havlíčkova Brodu. Zde si prožila i svoje největší
deprese, zvlášť v zimě, kdy jaro na Vysočině nechce
začít ani v květnu. Zpočátku před tímto
nevlídným obdobím ujížděla na půl roku do
Grenoblu, ale po Mnichovu 1938 a po Únoru 1948 s tím byl
konec. Přesto zde napsala svoje nejlepší básně.
Myslela a psala francouzsky, básně přeložil její manžel
Bohuslav. Vydával jí je pardubický nakladatel
Vlastimil Vokolek a později i znojemský Zdeněk Řezníček.
Ten se narodil r. 1904 v
Třebíči a zde se od dvacátých let angažoval v
Komunistické straně i jako žurnalista místního
Komunistického deníku „Jiskra“. V letech 1929
až 1938 pracoval a bydlel ve Znojmě, byl úředníkem ve
znojemské nemocnici, ale současně si zde založil vlastní
malé nakladatelství. Ovlivnilo ho setkání s
Josefem Florianem, nakladatelem ve Staré Říši a
stal se silně věřícím křesťanem. Tak se seznámil i
s Bohuslavem Reynkem a jeho ženou Suzanne Renaud. Ve své edici
„Magnificat“ jí vydal sbírku
„Křídla z popele“ (1941), dvojjazyčně, (franc.:
„Ailes de ceudre“). To se již musel vystěhovat ze Znojma,
které připadlo Třetí Říši a od roku 1938
žil v Kroměříži, sám bez rodiny. V roce 1947 vydal
ještě česky, v překladu Bohuslava Reynka sbírku Suzanne
Renaud : „Dveře v přítmí“. Po Únoru
1948 mu byla tiskárna znárodněna a také
literárně se již nadobro odmlčel.
Pro Suzanne Renaud byla velkým
povzbuzením v jejích depresích
několikadenní návštěva ve Znojmě u
Řezníčkových v roce 1936. V mírném
podnebí jižní Moravy nabrala sil a v
ovzduší vinic a ovocných zahrad okřála.
Bylo to v září kolem sv. Václava, kdy zde
všechno dozrává. Ze Znojma si pak nechávala
občasně posílat demižon červeného vína. Často
Zdeňkovi Řezníčkovi psala – jejich dopisy dnes opatruje
Řezníčkova dcera Jana Paterová.
Zdeněk Řezníček zemřel v roce
1975 v Praze a Suzanne Renaud v roce 1964 v
havlíčkobrodské nemocnici na zápal plic. Nechtěla
zůstat ve vysočinské zemi, přesto je pohřbena na hřbitově ve
Svatém Kříži u Petrkova. To, že si Suzanne Renaud nikdy
na Vysočině nezvykla dokumentuje i několik úryvků z její
tvorby (přeložil Bohuslav Reynek):
Vrány (1937)
…Vrány,oplétáte popelů svých věnci
Zimy skráň,jak pobřeží,kde straší,
Kde se ve výšinách houpou snové naši,
Oběšenci …
Jíní (1939)
Únavou podzimní traviny lehly
Úsvitu krůpěje motýli zkřehlí
Pijí,
Zdvíhají křídla svá, ale již nevzletí,
Na květech zavřených zelenou perletí
Planou …
Křídla z popele (1935)
… v ztraceném a cizím kraji
Štěkoty psů zanikají …
Atmosféru básní ve sbírkách dotvořil několika rytinami Bohuslav Reynek.
Dr.L.Černošek, březen 2015.
Bohuslav Reynek |
Suzanne Renaud |
Zdeněk Řezníček
|
|
Hrob Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka ve Svatém Kříži u Petrkova |
|
