Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Polský kámen - 1831
Polské povstání, jehož cílem bylo opětovné sjednocení polského státu, vypuklo v listopadu 1830. Přes počáteční nadšení a hrdinství povstalců bylo v září 1831 potlačeno početně silnější a lépe vyzbrojenou armádou ruského cara. Část povstalců (asi 20 000 bojovníků) se uchýlila na území habsburské monarchie, do Haliče, kde byla odzbrojena a přes Moravu a Čechy postupně eskortována do Bavorska a Saska. Česká pokroková veřejnost s povstalci sympatizovala a mnozí z nich (F. A. Brauner, K. H. Mácha, K. Sabina, F. Zach) se snažili pro ně zajistit účinnou pomoc. Jedním z měst, kde našlo azyl několik stovek polských emigrantů, bylo i Znojmo. O jejich pobytu svědčí tzv. Polský kámen, ve skále vytesaný nápis “Pobyt officerów polskich 1831“. Tento skromný památník se nacházel v údolí Dyje, u cesty mezi výletním hostincem U Rabštýna a Obří hlavou; stál zde více než 130 let.
V roce 1931 ho se svolením městské rady a
s pomocí Okrašlovacího spolku a oddílu znojemských skautů obnovil a
opravil Česko-polský klub a převzal do své péče. V témže roce byla
nazvána v Masarykově kolonii „Polskou ulicí“ ulice vedoucí směrem
k Polskému kamení. V r. 1966 zaplavila původní kámen voda znojemské
vyrovnávací nádrže, kde leží dodnes.
Dalším dokladem o pobytu polských emigrantů je nápis se jmény sedmi polských důstojníků (J. Grabowiecki, Lacki, Hilke, Nieprzecky, Szymonski, Zdizynski, Lauryn) a datem 25. února 1832 na nedalekém Novém Hrádku.
Původní „Polský
kámen“
| zpátky | úvod |