Napoleon ve Znojmě před bitvou u Slavkova v roce 1805
S. Meister - Napoleon na koni
Napoleonovo tažení z roku 1805, zakončené vítěznou
bitvou nad rakouským císařem a ruským carem 2.
prosince 1805 u Slavkova je dodnes vydáváno za
vzorový model správně vypracované koncepce, dobře
provedených příprav a mistrovského dosažení
stanoveného cíle. Koncepce byla prostá –
včas zvrátit vojenské přípravy třetí
protinapoleonské koalice. Velitelem hlavní
rakouské armády jmenoval císař František
málo schopného generála Karla von Macka.
Ten se nechal i s armádou zaskočit a obklíčit u pevnosti
Ulmu a byl Francouzi donucen ke kapitulaci. Od Ulmu měl už pak Napoleon
otevřenou cestu na Vídeň.
Vkročil do rakouského hlavního města 13.listopadu 1805.
Vídeň se nebránila, rakouská vojska již před
tím odešla s císařem a celým dvorem a u
bran hlídkovala jen měšťanská garda. Vídeň
Bonaparta nenadchla. Aniž to věděl, pohyboval se v blízkosti
hudebního genia Beethovena, který původně svoji 3.
symfonii - Eroicu - složil na jeho počest.
Také město Znojmo prožívalo v listopadu 1805
rušné chvíle. Od Dunaje ustupovaly směrem k Brnu
domácí rakouské i spojenecké ruské
armády, ve Znojmě byly 3. října a s nimi prchali i
někteří obyvatelé Vídně. 16. listopadu byl ve
městě celkový poplach, odjížděli poslední
příslušníci spojeneckých armád a ti,
kteří se zdrželi, upadli do francouzského zajetí,
neboť následně 17.listopadu bylo město snad během půl hodiny v
rukou Francouzů.
Ti se ve městě rychle zabydleli. Nejdříve bylo určeno obydlí pro císaře Napoleona, jímž se stal dům č.207 (dnes č.9) na Horním náměstí. Byl to tehdy dům měšťana Schultze. (Až od roku 1810 patřil Ugartům a dnes je znám jako Ugartův palác. Od devadesátých let 20. stol. je na něm umístěna pamětní deska Napoleonova pobytu ).
Ve Znojmě se také ubytoval i francouzský maršál Lannes ( v domě č. 161 na Dolním náměstí, dnes č. 10 na Masarykově náměstí, vedle Domu umění).
Všichni čekali 17.listopadu Napoleona. Ten se však zdržel
v Louce, tehdy již továrně na tabák, kde přijal
občerstvení.
Podle deníku hraběnky Marie Anny Ugartové, roz.Windischgrätzové, která ve Znojmě bydlela, přijel Napoleon do města příštího dne, 18.listopadu.
Autorka deníku ho osobně viděla vstupovat s mameluky a gardou do
domu pana Schultze na Horním náměstí. Zapsala si,
že Napoleon
měl jen šedý plášť velmi
špatného vzhledu, ošklivý malý
klobouk a jel na malém arabském koni. Hned příštího dne 19. listopadu si
zapsala, že ráno odjel císař Napoleon s celou svou suitou
k Brnu. (Zde pak 2.12. svedl slavnou bitvu u Slavkova).
Francois Gerard - Napoleon v bitvě u Slavkova
Je to ojedinělé, přímé a osobní
svědectví o Napoleonovi ve Znojmě, podané
přímým svědkem bezprostředně v těchto dnech.To je
nesporná výhoda deníku, který si hraběnka
stačila přes všechny krušné události
pozorně psát. Byl to zřejmě její celoživotní zvyk
a psala ho vždy francouzsky. Bohužel se zachoval jen jeden, ale
právě z let 1804 až 1811. Je to svázaná
knížka rozměrů 18,5 x 11,5 cm, má 216 popsaných
stránek, začíná dnem 3.1.1805 a končí
29.12.1811. Vzácnou památku uchovala v soukromé
sbírce rodina Jedličkova z Diviše a ke
zpracování ji zapůjčila panu Miloslavu Trmačovi.
Hraběnka Ugartová zemřela ve Znojmě v roce 1830.
Další svědectví, které se zachovalo o
pobytu vojsk ve Znojmě v roce 1805 je pamětní zápis,
nalezený v roce 1983 při opravě domu č.19 v
Kovářské ulici. Nalezlo se plechové pouzdro s
pamětní pergamenovou listinou z roku 1842 od
bývalého majitele domu Johanna Höcka.
V ní píše (německy) „milovaným
potomkům“. Část českého překladu,
týkajícího se napoleonských válek v
r.1805 uvádíme: „...
17.října 1805 táhlo Znojmem a nejblíže
ležícími vesnicemi pět jedoucích kolon
ruských vojáků čítajících 32 278
mužů, které v listopadu téhož
roku šestá kolona se 7062 muži následovala, ale
již 17.listopadu 1805 se tlačili Francouzi pod znojemskými zdmi
.Rusové po ostrém
předcházejícím boji přejeli u Starého
Šaldorfa přes Dyjský most, který byl
vypálen. Napoleon vtáhl v čele svého vojska s 10
000 muži gardy a 24 mameluky a zdržel se ve Znojmě dva dny a odjel
potom svést bitvu u Slavkova dne 2.prosince 1805....“
Další svědectví o pobytu vojsk je z farní kroniky obce Přímětice: 1805 - ve
3. roce války s Francouzi také Přímětice hodně
utrpěly. Když Napoleon přitáhl k Vídni, pouze
bdělostí ruského velitele Kutuzova byli odraženi, nebyly
totiž ve Vídni spáleny mosty. Kutuzov, aby
zachránil své vojsko a získal
příhodné místo k obraně, ustupoval ke Znojmu. U
Znojma spálil veliký dřevěný most a
uchránil tak vesnice na druhé straně od
válečných útrap. Francouzi je
pronásledovali, takže Rusové museli u Znojma vše
nechat ležet a zachránit se. Francouzští jezdci
však přešli Dyji u Sedlešovic 17.11.1805 a vtrhli
do Znojma. Ruské vojsko muselo vše nechat a
zachránit se ústupem. Kolem 3.hodiny přijeli tři jezdci do Přímětic, žádali peníze a zmizeli. Kolem 4.
hodiny přijel 3. francouzský pluk, ve Znojmě a okolí bylo
v té době 40 tisíc Francouzů. Na faře bydlel
plukovník, dva majoři, dva adjutanti, 40 vojáků a sluhů a
50 koní. Kolem Znojma je vidět mnohé ohně, proto se
všichni velmi báli. Francouzští
důstojníci se chovali velmi slušně, zvláště
jeden adjutant nás chránil proti výtržnostem
vojáků s nasazením vlastního života. 19.11.
přišlo na faru 3x za sebou množství vojáků s
koňmi,jednou dokonce sto najednou. Všichni žádali
potraviny pro sebe a krmení pro koně. Byly to
nejhorší dva dny - snědli za 4 q našeho chleba,
vypili 70 věder vína aj. Vyjedli faru tak, že nezůstalo nic. Mnoho
vojáků bylo nemocných. Z domácích
však nikdo neonemocněl, ač od 3.hod ráno do 12.hod. v
noci jsme posluhovali. Pěšáci odešli 21.11. do Jihlavy. Pak v noci
přišli dragouni, kterých se všichni nejvíce
báli. Chovali se zde velmi špatně. Ráno v 5 hodin
zase odjeli. 27.11.
přišli další se 600 koňmi a pyrotechnici. Od
Budějovic do Jihlavy se táhli Bavoráci s princem
Ferdinandem, zato pyrotechnici ve velkém zmatku utíkali
přes Dyji. Poslední vojáci odešli z Přímětic až 4.1.1806. Během těchto 7 týdnů živení vojska faráře stálo 3000 zlatých. 10%
farníků zemřelo na nemoci od vojáků – za rok 141
pohřbů. Většina byla nemocných, jen farář
sám byl v domě zdravý.
To byl ovšem jen počátek francouzské
přítomnosti ve Znojmě. Pobyt vojsk se protáhl až do
6.ledna 1806, kdy oddíly konečně opustily vyčerpané město.
Dlouhodobé války však dokonale rozvrátily
rakouské finance, až 15.března 1811 musel být
vyhlášen státní bankrot. Ve všech
zemích habsburské monarchie, ve městech a
vesnicích bubnovali policajti na návsích a v
ulicích a vyhlašovali tzv. bankrot-patent, jímž se
snižovala hodnota obíhajících bankocetlí na
jednu pětinu. Devalvované bankovky byly měněny na nové
„šajny“.
Ve farní kronice Přímětic je o tom velmi výmluvně jen stručný zápis:
„20.3.1811 padly peníze na 1/5 ceny – státní bankrot.“
Obšírněji vzpomíná na situaci již zmíněný Johann Höck: „...V roce 1811 dne 15. března byl v celé monarchii publikován zatracený finanční patent, kterým
1 zlatý bankocetlí byl sesazen na 12 krejcarů
šajnů. V oběhu byvší tisíc a deset milionů
zlatých bankocetlí byl nahrazen 202 miliony
zlatými šajny, ztratily ale také zrovna při
prvním převratu cenu, a tak mnoho soukromníků,
obzvláště ale sirotků přišlo o větší
díl jejich jmění, které stálo pod
veřejným vyúčtováním a na 5. díl
jejich reálné ceny bylo redukováno.“
Při státním bankrotu bylo také nařízeno odvedení kostelního stříbra
a všech věcí, které nebyly nutně třeba k
bohoslužbě. Posuzovala to zvláštní komise,
která na potřebné věci dávala nový punce,
tzv. “repunc“. Např.v kostele sv.Mikuláše ve
Znojmě je tento repunc z r.1811 nejméně na jedné
nádobě – ciboriu.
Na Znojemsku byly při tom odvedeny votivní dary u P. Marie v Hl.
Mašůvkách, votivní dary u P.Marie ve Znojmě u
sv.Kříže a stříbrný rám
zázračného obrazu zde byl zachráněn tím, že
ho bratři dominikáni natřeli hnědou olejovou barvou a komise ho
posoudila jako bezcenný. U sv.Mikuláše byla
odvedena diamantová koruna z obrazu Dítěte
Ježíše s mučícími nástroji,
která měla hodnostu 1000 zlatých. (Pro
srovnání: všechny vyřezávané lavice
v tomto kostele byly asi za 900 zlatých).
Veselili se dlužníci, jejichž dluhy klesly na pětinu,
nejhůř bylo lidem odkázaným na stálý plat.
Nová měna však neměla stabilitu,
hospodářský rozvrat setrvačně pokračoval a
výsledkem byla rostoucí drahota .Z toho profitovali
noví zbohatlíci z výrobních a
obchodních kruhů. Prohlubováním
sociálních rozdílů rostla i
všeobecná demoralizace. Ale to je již jiná
historická kapitola.
Dr.Lubomír Černošek, září 2009
Prameny a literatura:
Jan Halada: Metternich kontra Napoleon. (nakladatelství Panorama,1988)
Zápisy z farní kroniky obce Přímětice (z němčiny přeložil dr.Karel Fila)
Zdeněk Bína: Pamětní zápis nalezený při opravě domu v Kovářské ulici ve Znojmě
(Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě,1987, str.40-42)
Miloslav Trmač: Nový pramen k pobytu Napoleona ve Znojmě
(Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě, 1987, str.68-72)
