Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Císařská návštěva ve Znojmě roku 1866
Letos na podzim
uplynulo 140 let od návštěvy císaře
Františka Josefa I. ve Znojmě. Město potupené
pruskými vojáky si na pár dnů
užívalo slávy...
Po prohrané bitvě u Hradce Králové 3.
července 1866 zaplavila vítězná pruská
armáda během krátké doby
většinu Českých zemí, bezohledně
rekvírovala a navíc mezi civilní
obyvatelstvo rozšířila choleru.
Cholerová epidemie si na tehdejším
znojemském okrese vyžádala na jedenáct
set obětí. Celkové válečné
škody dosáhly astronomických
částek. Demoralizovaný lid se rozhodl osobně
navštívit rakouský císař.
Inspekce měla trvat tři týdny a byla označována
jako „cesta útěchy". Zástupci
vídeň-ského dvora se vydali po železnici do Brna
a dále až do Opavy. Odsud se přesunuli do Prahy. Cestou zpět
křižovali severovýchodní Cechy. Přes Pardubice a
Jihlavu směřovali do Znojma. V případě Znojma se mělo jednat
už o druhou panovníkovu návštěvu.
První se uskutečnila v červnu roku 1853. Mocnář
ještě před svým příjezdem udělil
několika osobám vyznamenání za věrnost
a obětavý patriotismus. Mezi oceněnými se ocitli
například starostové ze Znojma, Vranova a
Štítar.
Ve středu 7. listopadu po poledni očekávalo slavnostně
vyzdobené město příjezd mocnáře v
do-provodu vrchního hofmistra knížete Hohenlohe,
pobočníka hraběte Crenneville, ministra Belcrediho a
dalších vrcholných činitelů.
Blížící se kolonu vozů oznamovalo
zvonění zvonů a salva z kanónu. Před
horní branou stáli v plné
parádě ostrostřelci a městská kapela. Jak je při
takových návštěvách za
všech režimů obvyklé, byla do popředí
nastrčena jásající
školní mládež. U slavobrány
čekalo zastupitelstvo v čele se starostou, který pronesl
první zdravici. Ústí
Michalské ulice zdobil transparent „Zdar a
štěstí našemu milovanému
císaři". Ulici lemovaly davy lidí, vždyť kdo by
nechtěl alespoň jednou v životě na vlastní oči spatřit hlavu
státu? Hlavní paráda se
odehrávala na Horním
náměstí, kde se seřadilo vojsko od 5.
pěšího regimentu, úředníci
a funkcionáři, církevní
hodnostáři, včetně židovských, deputace z
okolních měst a obcí. Po hymně a
vojenské přehlídce následoval projev
starosty a krátká promluva Františka
Josefa I, v níž zmínil utrpení,
které muselo město snášet a podle
možnosti přislíbil pomoci. Věrností a
láskou k vlasti si prý zajistilo
císařskou náklonnost. Osobně císaře
přivítali rovněž arcivévoda Heinrich a president
nejvyššího soudního dvora
rytíř von Schmerling (tvůrce ústavy z r. 1861).
Slavný den provázelo
příjemné slunečné počasí.
Pokoje pro dočasné ubytování
vzácného hosta měl připraveny Johann Haase. Večer
se zažehlo slavnostní osvětlení, ulicemi
procházel za doprovodu hudby průvod s pochodněmi,
který císař sledoval z balkonu. Druhý
den udělovalo Jeho veličenstvo audience zástupcům
veřejných institucí. Město žádalo o
příspěvek na odstranění škod
válkou poničených Jezuitských
kasáren, jenž byl okamžitě schválen.
Zvláště ale naléhalo na
vybudování železnice. Přestože
panovník přikládal zařazení Znojma do
drážní sítě vysokou důležitost,
konstatoval, že státní finance
nedovolují realizovat dostatečně rychle všechny
projekty. Před polednem si mocnář udělal výjezd
do ženijní akademie v Louce. Na
zpáteční cestě navštívil
špitál. Na památku této
mimořádné, návštěvy
pořídilo vedení pamětní desku,
jež se dosud nachází na nemocniční chodbě traktu přiléhajícímu ke kostelu sv. Alžběty. Je přístupná veřejnosti a stojí za shlédnutí. Svoje jména na ní zvěčnili správce špitálu Matzka, městský hygienik Dr. Fellinghauer a ranhojič Kruspl. Odpoledne nešlo vynechat chrám sv. Mikuláše, Loupežnickou věž, rotundu a hrad. Hosté se kochali výhledy do dyjského údolí a se zájmem vyslechli stručnou historii z úst profesora Royta. Od nedalekého gymnázia (nyní budova Obchodní akademie) se císař přesunul na Kopalovo náměstí k památníku a malému domku invalidovny. Náročný den vrcholil večerní návštěvou divadla. Do hlediště měli vedle honorace přístup i běžní měšťané, pokud si zakoupili předem vstupenky. Delegace opustila Znojmo v pátek v brzkých ranních hodinách. František Josef I. nastoupil na trůn jako osmnáctiletý mladík v revolučním roce 1848. Podunajské monarchii vládl neuvěřitelných 68 let.
Pavel Šimeček, Znojemské Listy, 07.12.2006
| zpátky | úvod |