Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Božické osmičky: Úmrtí preláta Maxe Mayera 1928
Vzpomínka na pozapomenutou osobnost Božic
Na počátek letošního léta připadá
80. výročí úmrtí kdysi známé
a význačné osobnosti nejen Božic a Českých
Křídlovic, ale vlastně i celé
dřívější jižní Moravy preláta Maxe
Mayera, rytíře z Ahrdorffu a Wallersteinu.
Tento schopný, ambiciózní, ale zároveň
hluboce lidský muž se narodil 3. prosince 1845 v
Kroměříži v zámožné šlechtické
rodině jako Maximilian Thaddäus Mayer. Absolvoval
kroměřížské gymnázium. V letech 1864–1867
studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze
byl vysvěcen 6. června 1868 a šest let působil jako kaplan v
Brně. V listopadu 1874 odjel ze studijních důvodů do
Říma, kde se stal tajným komořím
„vatikánského vězně“ papeže Pia IX. V roce
1876 získal doktorát kanonického práva,
následujícího roku roce byl jmenován
papežským prelátem a v roce 1880 se stal
apoštolským protonotářem nového papeže Lva
XIII. Tato závratná a rychlá kariéra
(stejně jako její nečekané přerušení a
utlumení) zavdaly v pozdějších letech (též
ve spojení s jeho soukromým životem koncem 90. let 19.
století) nejednu spekulaci o jejich pravých
příčinách.
Ověřená fakta však říkají, že o rok později
(roku 1881) onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky
působil jako farář v Černé Hoře u Blanska, ale
zdejší drsnější podnebí mu
nesvědčilo, a tak roku 1884 zamířil na faru do Českých
Křídlovic (dnes součást Božic) na Znojemsku. Brzy se zde
stal známou a uznávanou osobností. Do srdcí
občanů obou obcí se tento 198 cm vysoký a urostlý
muž zapsal nejen jako kněz a veřejně činný člověk, ale i jako
zachránce mnoha božických a křídlovických
dětí. S nasazením vlastního života totiž varoval
dav 80–90 místních dětí, které se z
nádherného barokního mostu se třemi zděnými
oblouky dívaly na rozbouřenou hladinu řeky Jevišovky
během jarního tání roku 1888. Při
následném stržení mostu divokými vlnami už
na něm naštěstí nikdo nestál.
Nezapomenutelným životním dílem preláta
Maxe Mayera se nakonec stala stavba monumentálního
kláštera Maria Hilf v Českých
Křídlovicích.
V roce 1899 byl jmenován sídelním
kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci a po 15
letech svou oblíbenou farnost v Božicích a Českých
Křídlovicích opustil. Dne 18. července 1901 mu bylo
přiznáno právo používat predikátu
rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později
získal císařským diplomem ze dne 14. června 1916
titul barona. Již předtím byl v roce 1913 byl jmenován
kapitulním prelátem a v roce 1921 kapitulním
proboštem metropolitního kostela sv. Václava v
Olomouci.
Do Božic se však stále vracel. Roku 1895 koupil od
tehdejšího starosty Michaela Morda domy č.p. 9-10 v
dolní části obce, kterým se později začalo
říkat prelátova vila, i přilehlý pozemek pro
známou prelátovu botanickou zahradu – arboretum. V
novém domě v Božicích trávil prelát Max
Mayer každoročně svou letní dovolenou. V přepychovém a
útulném letním sídle v Božicích
vznikla v letech 1900–1926 veškerá prelátova
literární díla. Jako výraz vděku předal v
roce 1922 každé božické a křídlovické
rodině dvě své knihy se jménem obdarovaného a
vlastnoručním věnováním.
Svůj trvalý vztah k jižní Moravě vyjádřil i
tím, že si na jaře 1928 nechal na božickém hřbitově podle
vlastního návrhu postavit hrobku. V Božicích chtěl
také oslavit 60 let svého kněžství. Uprostřed
příprav oslav tohoto diamantového výročí
však Max Mayer dne 7. července 1928 v Božicích ve věku
nedožitých 83 let zemřel.
Když byl prelát Mayer z Ahrdoffu 11. července 1928 - za
přítomnosti olomouckého sboru kanovníků a
dalších duchovních hodnostářů – s
velkými poctami pohřben, sledovali obyvatelé Božic a
Českých Křídlovic neobyčejný pohřební
průvod. Skleněný pohřební vůz ze Znojma, ve kterém
ležela těžká kovová rakev se zesnulým
prelátem, následovalo vysoké duchovenstvo
olomouckého sboru kanovníků a duchovních z
jižní Moravy. Pak šlo 6 rytířů, cvičenci a za nimi
jely vozy s neskutečným množstvím věnců
vytvořených z nejkrásnějších květin
léta roku 1928. K dlouhému zástupu se připojili
též žáci z okolních škol, dále
sestry z kláštera Maria Hilf, řeholníci z
kláštera z Louky u Znojma, místní
pěvecký sbor, hasičský sbor a cvičenci z Čejkovic,
Břežan, Hrádku, Dyjákovic a Hevlína. Dále
následovali sportovní činovníci z okolí,
obecní zastupitelé Božic a Českých
Křídlovic, a nakonec veškeré místní
obyvatelstvo. Úmrtí preláta Maxe Mayera bylo
vnímáno jako velká ztráta
tehdejších obyvatel jižní Moravy, jako
ztráta významné osobnosti.
O poslední cestě Maxe Mayera psaly i tehdejší
noviny. Např. znojemský list Znaimer Tagesblatt zdůraznil slova
na rozloučenou, která zesnulému prelátovi věnoval
světící biskup Dr. Schinzel z Olomouce. Líčil v
nich život významného člověka, jeho lásku k
umění a vědě, jeho dobročinnost, oceňoval jeho
básnické práce a poukázal na jeho
jedinečnou lásku k jižní Moravě, na kterou
Olomoučtí častokrát téměř žárlili.
Za místní občany se s Maxem Mayerem rozloučil hrabě dr.
Karl Khuen-Belasi z Hrušovan n. J. I on podtrhl vztah Maxe
Mayera k jižní Moravě následujícími slovy: "Zde
teď odpočívají Tvoje tělesné ostatky, v
milované vlasti, kterou jsi tak nadšeně opěvoval,
jejíž pověsti a báje jsi tak nádherným
jazykem uchoval pro další generace. Tvoje rodné
místo leží uprostřed moravské země, Tvoje
poslední bydliště bylo na severní Moravě;
Tvé srdce ale bylo vždy na jižní Moravě, v Tvé
někdejší farní obci České Křídlovice
– Božice, kde jsi teď také nalezl místo
svého posledního odpočinku."
Na božickém hřbitově dodnes najdeme náhrobní desku s nápisem:
Zde
odpočívá v Bohu prelát Max Mayer z
Ahrdorffu-Wallersteinu, kapitulní probošt
olomoucký.
Narozen 3.12.1845, zemřel 7.7.1928
Literární dílo Maxe Mayera
Divadelní hra "Gerhoh z Eberstainu"
podle božických pověstí
Max Mayer je autorem 11 veršovaných
divadelních her (6 z nich je uloženo v knihovně
Jihomoravského muzea ve Znojmě), 3 drobnější
práce a řadu teologických textů. Náměty her čerpal
z historie a pověstí. Některé jsou zasazeny přímo
do Božic a Českých Křídlovic, jiné na Znojemsko,
historickou jižní Moravu a další se
týkají národních dějin. Skládal
též básně, které ve dvacátých let
vycházely v Znaimer Wochenblatt.
Max Mayer, milovník umění
Prelát Max Mayer byl velkým milovníkem
umění. Proslulá, bohužel v původní podobě
nedochovaná, byla tzv. prelátova vila. Nejednalo se o
klasickou vilu, ale ve své době o luxusně upravený a
zařízený rodinný domek v kdysi hlavní
božické ulici.
Vila preláta Maxe Mayera z Ahrdorffu
V roce 1895 koupil Max Mayer dva domy č. 9 a 10 a odstěhoval se z fary.
Dům č. 9 honosně upravil a obložil dřevem. Mezi
zvláštnosti domu patřila domácí kaple s
Madonou, známým Jihomoravským křížem,
oltářem a kulatými barevnými okny. Dále sem
patřila bohatá sbírka starobylých
uměleckých předmětů, zbraní a výtvarných a
keramických děl z celého světa. Nacházela se zde i
bohatá knihovna, sbírky rostlin, brouků a
minerálů. Dohromady vše tvořilo malé muzeum. Asi
hektarová zahrada patřící k vile byla
osázená vzácnými a exotickými
rostlinami z celého světa. Přes zimu byly cizokrajné
byliny a rostliny chráněny ve skleníku. K posezení
sloužily i tři altánky. V domě č. 10 bydlela prelátova
společnice Markéta (Margareta) Kleinschmitzová,
která se po prelátově přeložení do Olomouce v roce
1899 starala o celý objekt. Po prelátově smrti roku 1928
se stala dědičkou obou domů. V roce 1930 se provdala za
plukovníka Richarda von Thavon a po jeho smrti v roce 1940 (je
pohřben v pravé části prelátovy hrobky) za dr.
Stosiuse ve Vídni. Tam v roce 1974 zemřela.
Prelátova muzejní sbírka
Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil
jeho příznivec prelát Max Mayer zejména darem
mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a
starých tisků. V roce 1921 od něj město Znojmo zakoupilo soubor
indických loveckých a bojových zbraní a
kolekce japonských pušek, které si přivezl ze
svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší
starosta města Znojma dr. J. Mareš mu v děkovném dopise
přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se
tak při znovuotevření muzea v roce 1922.
Klášter Maria Hilf v Českých Křídlovicích
Od roku 1890 na něj začal Max Mayer shromažďovat finanční
prostředky, a to i v rámci celého
rakousko-uherského mocnářství. V roce 1892 se
zrodil jeho nápad postavit nejdříve menší
objekt jako útulek pro děti a staré lidi a již 8.9.1895
byla budova slavnostně otevřena a posvěcena. Organizační
podíl Maxe Mayera na této i následných
přístavbách je nezpochybnitelný. Správu
budov převzaly sestry sv. Karla Boromejského z Prahy, a kromě
útulku zde v další budově (postavené v
letech 1897 – 1898) zřídily školu pro učitelky
ručních prací. V roce 1899 přibyla ještě
samostatná budova klášterní mateřské
školy (dnes prodejna vietnamských obchodníků). Až
později (v letech 1905 – 1906) byla vybudována
dominantní čtyřpatrová budova s kaplí
sloužící jako dívčí penzionát. Byla
zde zřízená dívčí měšťanská
škola pro dívky z celé monarchie a po roce 1918
rodinná škola (škola pro vedení
domácnosti). Po druhé světové válce byla
část budovy využívána pro potřeby
měšťanské školy (do roku 1954), část jako
útulek pro německé válečné sirotky (do roku
1950), od roku 1950 je v penzionu Maria Hilf domov důchodců.
Odkaz Maxe Mayera
Prelát a baron Maximilian T. Mayer, rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu
patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti, které kdy žili a
působili v Božicích a Českých Křídlovicích. Není určitě jeho vinou, že
svoji dlouhou životní pouť prožil ve složité a komplikované době, a
tudíž kromě životních vzestupů a zasloužené slávy, dočkal se i zklamání
a bolesti. Jeho vztah k jižní Moravě a krajině kolem Božic a Českých
Křídlovic se sametově zářícími meruňkami však byl příkladný a
neoddiskutovatelný. Takoví lidé budou ke slavné historii našich obcí
patřit trvale a navždy.
Božice 20. 12. 1924
Milý pane starosto!
Všechnu náklonost, kterou mi projevujete Vy,
Vaše rodina, obecní radní a obyvatele Božic,
nedovedu jinak srdečněji odplatit než radostným požehnáním všem.
Ochraňuj Vás Bůh otec, jeho syn Ježíš a všichni svatí!
S vděčnou láskou
prelát Mayer
Zpracoval: Mgr. Ladislav Nevrkla, 2018
Fotografie a obrázky
z archivu: ProBožice (1, 2, 3, 5, 6, 8), Miloslava Klimtová (7), Karel Jakl (4)
Překlad dopisu: Karel Jakl (8)
