Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
KAROLÍNINY SADY SLAVÍ 200 LET
Karolíniny
sady ve Znojmě slaví dvousté narozeniny.
Oblíbené místo pro vycházky Znojemčanů,
situované na příkrém úbočí
dyjského údolí pod
svatomikulášským pahorkem a Starým městem
alias Jámou, je jedním z nejstarších
úspěchů rodící se občanské společnosti ve
městě. Položení základního kámene proběhlo
dne 4. listopadu 1824, kdy Znojemčané zároveň slavili
jmeniny své císařovny Karolíny Augusty,
královny české a markraběnky moravské.
Byla to vskutku veliká proměna. Příkrý sráz
pod chrámem sv. Mikuláše směrem k Dyji byl od
středověku pustý, holý a nepřístupný. Z
městské hradby pod svatováclavskou kaplí a
svatomikulášskou farou se sem shazovalo smetí.
Pouze jižní část, pod školou, Kaplankou a
Špinhofem, byla v 17. století upravena do
soukromých viničných teras, tzv. Rajské zahrady / Paradiesgärtl /.
Založení sadů spadá do doby po skončení
napoleonských válek ve střední Evropě (1814).
Město Znojmo se zotavovalo z pohromy francouzské okupace po
velké bitvě, která se odehrála přímo před
jeho branami (1809). V architektuře stejně jako v ostatním
umění a literatuře se uplatňoval čistý až strohý
klasicismus a romantismus. Znojemští
měšťané mohli využívat omezených svobod
garantovaných občanským zákoníkem (1811),
společenské klima bylo nicméně sešněrované
metternichovským státním dohledem, úzkostně
hlídajícím, aby v žádném koutu
rozlehlého císařství nevypukla rebelie
podobná té krvavé francouzské (1789-1794).
Byla to nicméně doba elegance měšťanského
biedermaieru a vzrůstajícího zájmu o
vzdělání a vědecké poznání. Ve
Znojmě se rozvíjel společenský život v
domácích salonech a prvních
kavárnách. Měšťané s velkým
nadšením začali podnikat společné výlety s
cílem poznávat krásy a taje okolní krajiny
a přírody.
Nejoblíbenějším příměstským
výletním místem byl Rabenštejn, pod
Obří hlavou, údolí řeky Dyje nad Znojmem až do
Trauznic. Stával zde vyhlášený hostinec U
Rabenštejna a proboštský lázeňský
dům s možností koupání v řece. Jediná
solidní komunikace z města směrem sem vedla tehdy ještě z
části stojící Napajedelskou bránou po
Trenkperku do Dyjské Vsi, kolem Podskalského mlýna
(dnes Muzea motorismu) a dále přes ústí
Gránického potoka k patě Eliášovy
skály. Problémem bylo, že Trenkperk byl velmi
příkrý a vzhledem k dopravě na znojemské trhy z
Recu a vesnic podél Kraví hory i velmi
rušný. Měšťané si na stav této
jediné západní cesty ven z města stěžovali.
Tehdejší
císařsko-královský hejtman Znojemského
kraje a moravskoslezský guberniální rada Karl Czikann
(viz obr.) přemýšlel o trvalém
řešení problému a inspiraci našel v
hlavním městě markrabství, Brně, kde na hradbách
na srázu pod biskupským sídlem na Petrově nechal
jeho nadřízený, moravskoslezkský
místodržící hrabě Mitrovský v letech
1814–1818 založit veřejný park, nazvaný po
vládnoucím císaři a králi
Františkovi I. Františkov / Franzensberg
(dnes Denisovy sady). Konec konců Znojmo ve stejné době
vybudovalo svůj první veřejný park na
vnějším valu a zasypaném vnějším
příkopu východního perimetru hradeb
(dnešní Městský park).
Hlavním požadavkem
nové cesty na západ byl mírnější
sklon. Teprve 24letý koncepční praktikant
znojemského krajského úřadu Josef Sedlaczek z Harkenfeldu
proto důkladně prozkoumal srázný terén a nakreslil
první směrovou skicu nové cesty. Cestu navrhl v
serpentinách, aby nebyla prudší než 1 stopa na
sáh (16,7%). Detailní plánovou dokumentaci pak na
poákyn hejtmana Czikanna nakreslil c. k. krajský
inženýr Karel Budinský.
Šířka cesty 9 stop (2,84 m) zajistila nejen
pohodlný pohyb pěších, ale i možnost průjezdu
lehkých povozů. Zátočiny serpentin byl navrženy jako
výhybny a odpočívadla. Plány připomínkovali
ještě c. k. krajský komisař Ferdinand Steinberger a
koncepční praktikant Heinrich z Hájku. Jako
výchozí bod z města bylo odsouhlaseno nezastavěné
hrbaté veřejné prostranství mezi
svatomikulášskou farou a školou. Potřebnou
část hradebního parkánu postoupili městu
farář a místoděkan Heinrich Sutter (asi 70 m2) a
majitelka Rajské zahrady Anna Lauerová (asi 36 m2).
Karolíniny
sady na císařském otisku stabilního katastru,
který vznikl krátce po založení sadů (ĆÚZK)
Stavební práce započaly 25. srpna 1824
na jihu Mikulášského náměstí,
přímo u tehdy ještě stojící staré
hlavní věže chrámu. Nejdříve tu byl vykopán
až 8 metrů hluboký úvoz a následně zbořen 14,5
metrů dlouhý a 12 metrů vysoký úsek gotické
městské hradby, přiléhající
parkánový sklenutý koridor a 8 metrů vysoký
pozůstatek hranolové věže o půdorysu 5×5 metrů.
Překvapením bylo, že z vykopané suti bylo v rámci
dalších prací možno využít poměrně
kvalitní vápenec.
To byl ale pouze začátek. Na
srázném terénu musela být pro cestu
vysekána terasa, což obnášelo odstranit za pomoci
32 kg střelného prachu a krompáčů na celkem osmi
místech skalní bloky, některé až 5 metrů
vysoké, a navozit 626 fůr písku. Přírodní
rokli s kanalizační stokou pod hradbou Jámy bylo nutno z
části zasypat odtěženou sutí a překlenout kamenným
mostem, 4 metry dlouhým (dnes zasypaným). Kousek od
mostku byl na vybíhajícím skalním masivu
vybudován oválný vyhlídkový rondel (dolní
rondel). Záměr krajského komisaře Johanna hraběte z
Kuenburgu vybudovat na rondelu pamětní sloup z mramoru
nicméně nedošel realizace. Namísto toho zde o něco
později vznikl bazének s vodotryskem.
Nejzajímavější
byla otázka personálního a
materiálního zajištění stavby. Po
napoleonských válkách stále
zadlužené město Znojmo i okolní panství neměly
mnoho na rozdávání. Většina pracovní
síly byla proto nakonec dodána bezplatně. Na stavbě
pracovalo v rekordním čase 10 týdnů okolo sedmi
desítek kameníků, zedníků, kopáčů a
dalších dělníků, kteří byli zapůjčeni z
Dolního statku královského města Znojma, z
křižovnického panství Hradiště sv. Hippolyta,
kterému tehdy vládl probošt Florian Lang,
dále z panství louckého,
přímětického, jevišovického,
hostimského a vranovského. Více
„vnitřní“ síly do náročné
manuální práce dodalo pracovníkům
tvořihrázské klášterní pivo,
darované znojemskými dominikány, a
znojemské pivo z hradního pivovaru, který měl
tehdy v pachtu měšťan Josef Gregor. Představitelé
vrchnosti z okolních panství se aktivně připojili i
dodávkami materiálu: Stanislav hrabě Mniszek, pán
na Vranově nad Dyjí, daroval kamenné desky v ploše
360 m2 včetně dovozu; František hrabě Daun, pán na
Bítově, dovezl 14 kubíků vápna ze Zblovic; Josef
hrabě Ugarte, pán na Jevišovicích, dodal
stavební dřevo; Rudolf hrabě Taaffe, pán na
Višňové, a Maximiliana hraběnka z Hardeka, rozená
z Althannu, paní na Hrušovanech nad Jevišovkou,
dodali na zazelenění svahu různé rostliny a stromky.
Zánovní Karolíniny sady na střeleckém terči z r. 1826 (Sbírka JMM ve Znojmě)
Hlavní úhlednou dominantou nové cesty a
sadů byla klasicistní, dvoukřídlými
dubovými vraty uzavíratelná Karolínina brána. Postavil ji bezplatně znojemský stavitel Anton Biegler.
Cihly na její stavbu byly jednak druhotně použity z tehdy zcela
náhodně objevené, později zasypané staré
cihelny před Horní bránou. Další cihly
daroval mistr perníkář a majitel cihelny Anton Singer a také Alois hrabě Ugarte,
pán Přímětic a Kravska. Dubová vrata brány
vyrobil znojemský truhlářský mistr Anton Keller,
zatímco zábradlí podél celé cesty
zhotovil znojemský tesařský mistr Josef Schürer.
Mramorovou desku pro atiku Karolíniny brány daroval
znojemský filantrop a nadšený
„turista“ Franz Pittner,
inspektor vranovského pantsví a justiciář na
dalších panstvích v Znojemském kraji. Na
desku ukotvil hodinářský mistr Daniel Sesselmann
pozlacená římská čísla,
tvořící letopočet vzniku – MDCCCXXIV (1824). Zlato ze dvou a půl dukátu daroval c. k. krajský komisař Alois Raschka.
Finanční náklady celého díla představovaly
nakonec pouhých 3.039 zlatých rakouské měny. Při
již zmíněném slavnostním otevření dne 4.
listopadu 1824 byl zazděn dokončovací kámen
Karolíniny brány a do základního kamene
vložen pamětní spis, jehož obsah byl z vyhlídkové
galerie brány pro všechny shromážděné
účastníky nahlas přečten. Za magistrát města
Znojma následně promluvil purkmistr Johann Kreimel. „Říkám
to zde veřejně a nahlas, že mezi hlavní cíle
městské obce, které mám tu čest stát v
čele, patří víra, měšťanská oddanost,
svornost a smysl pro podporu Dobra a Krásna,“ uvedl
mezi spoustou dalších pěkných myšlenek
oblíbený znojemský purkmistr a vyjádřil
též naději, že od dolního konce nové cesty a nově
opraveného mostu přes řeku Dyji povede v blízké
budoucnosti přes Kraví horu moderní silnice,
spojující město se sousedními vesnicemi a městem
Rec. To se ale nikdy nenaplnilo. Okresní silnice do Recu byla
nakonec vedena oklikou přes Nový Šaldorf.
„Nová cesta“, jak ji lidé nejprve
nazývali, byla nedlouho po dokončení se souhlasem
císařovny oficiálně pojemnována Karolinenberg, v češtině se ustálil volný překlad Karolíniny sady. Znojmo se prostřednictvím symboliky jmen císařského páru pomyslně propojilo s Brnem – Franzensberg a Karolinenberg.
Císař
a král František I. (vládl 1792–1835) s
čtvrtou manželkou Karolínou Augustou Bavorskou
V následujících letech a
desetiletích 19. století byly Karolíniny sady
doplněny o drobnou architekturu – hudební pavilon na
terase pod farou, zděný altánek v serpentině při
ohradní zdi Rajské zahrady (dnes pod
Kalvárií), neogotický altánek v serpentině
pod dolním rondelem a malý vyhlídkový
rondel nad Podskalským mlýnem. Po roce 1857 byla
zatrubněna svým zápachem nechvalně proslulá
odpadní stoka z Jámy dolů přes sady. Tehdy došlo k
zasypání zmíněného klenutého mostku.
V úbočí nad stokou směrem k hradu byly pak v roce 1862
úsilím znojemského radního Michaela
Grüblera vystavěny horní vyhlídkový rondel a
v jeho sousedství ještě jeden menší rondel
(později začátek Muckovy stezky).
V letech 1876 až 1880 byly Karolíniny sady rozšířeny na jih, do prostoru Rajské zahrady,
kde došlo k zasypání viničních teras a
založení nových cest. Roku 1878 byla také znovu
otevřena stará výpadová branka z Jámy, tzv.
Černá branka. Byla to
reakce na neblahé zkušenosti při požáru
Starého města o tři roky dříve. Na místě
parakánových zahrádek pod
svatomikulášskou školou a Kapankou také
následně vznikla veřejná vyhlídková terasa,
po které bylo možné od Karolíniny brány
dojít přímo na Špinhof (Káro).
Roku 1889 byl přes Karolíniny sady postaven betonový
kanál odvádějící odpad ze
znojemského hradu včetně pivovaru. Zchátralý
altán na prostupu mezi Karolíninými sady a Rajskou
zahradou byl roku 1891 namísto opravy zbořen. Zůstala po něm
dodnes jen zadní stěna (pod Kalvárií, instalovanou
r. 2008). Roku 1893 byl u dolního ústí
Karolíniných sadů vystavěn cihelný komín
parního čerpadla městské vodárny. Byť dvno
nefunkční, stojí zde jako technická památka
dodnes. Roku 1895 došlo ještě k demolici hudebního
altánu pod farou sv. Mikuláše. Nebyl již
využíván a do opravy se radním nechtělo.
Dolní altán v serpentině nad vodárnou a
Podskalským mlýnem opraven ale byl. Pálenou
krytinu střechy vystřídaly šindele.
Zpustnutí
Karolíniných sadů dobře ilustruje snímek
zříceného neogotického altánku v serpentině
pod dolním rondelem
Po první světové válce Karolíniny
sady značně zchátraly. Neogotický altán se po roce
1945 zřítil. Sady zarostly náletovými
šeříkovými keři. Teprve v letech 2003–2006
byly sady nemalým nákladem města Znojma opraveny a v
duchu původního záměru zbaveny náletů. Cesty
dostaly nové zábradlí, zdivo
vyhlídkových rondelů bylo vyspraveno. Hlavní cesta
byla osvětlena. Na rehabilitaci Rajské zahrady coby malé
městské vinice došlo na návrh zastupitele Mgr.
Zdeňka Čižmáře v roce 2010/2011. Obhospodařuje ji ve formě
pachtu vinařství Lahofer.
Dolní vyhlídkový rondel míval jezírko s vodotryskem
Autor: Jiří Kacetl, 2. 11. 2024 | Z historie Znojma
