Nad tímto nadpisem může někdo nevěřícně kroutit hlavou, ale je to pravda. Na hradišťských terasách, které mají svoje mikroklima, rostou skutečně fíkovníky a v teplých letech na nich dozrávají plody. Tato nevysoká dřevina není samozřejmě v této oblasti původní. Na hradišťských terasách se o fíkovníky nikdo nestará, na zimu je na rozdíl od zahrádek nikdo nebalí proti omrznutí. Přesto zde úspěšně rostou snad několik desítek let a přežily i velmi hluboké mrazy, které byly v druhé polovině 80. let. Je možné, že si tato středomořská dřevina na naše podnebí zvykla, a už nepotřebuje ochranu proti mrazu. Pracovníci Národního parku Podyjí provedli množení hřízením a fíkovník zasadili v areálu správy, kde budou sledovat jeho vlastnosti, byť je tento středomořský strom v národním parku spíše kuriozitou. Ovšem v centru zájmu botanicky Lenky Reiterové jsou nyní původní ovocné dřeviny, které by se měly množit a tvořit základy nových.

KDE JSOU OVOCNÉ SADY
Začátek projektu obnovy ovocných sadů spadá již do 90. let minulého století, ale teprve v poslední době se na něm začalo intenzivně pracovat. Nejvíce ovocných sadů v katastru národního parku se nacházelo ve východní třetině tohoto území - na Popicku a Havranicku. „Nemáme mnoho historických podkladů, mapujeme, co ze starých sadů zbylo," uvedla Reiterová.

STARÉ ODRŮDY V PODYJÍ
„V Podyjí jsme nalezli desítky starých ovocných dřevin, ovšem mnohé se doposud nepodařilo identifikovat," pokračovala Reiterová.
Nejvíce odrůd se podařilo rozluštit u jabloní - v Podyjí rostou odrůdy Boskopské, různé renety a například dříve velice populární a dnes již takřka neznámé Panenské české. Krajovým druhem je i Moravská jadernička. Také třešní je celá řada - podařilo se určit Napoleonovu chrupku či Německou rychlíci. Určování druhů je velkým problémem i pro odborníky - v Česku žije jeden špičkový znalec třešní, je to již starý pán a bydlí v Podkrkonoší, takže dovézt jej na Znojemsko bude asi problém. „Pátráme po odrůdě Znojemská kaštánka, která se ještě počátkem minulého století poměrně hojně pěstovala. Dnes o ní víme jen velice málo, není ani v národním genofondu," říká Lenka Reiterová.
Hrušky byly dříve velice oblíbené vzhledem k jejich širokému využití. Dnes jich je již velice málo. Stejně jako u hrušek je problém s identifikací švestek a slivoní, kterých je v Podyjí poměrně velké množství. V malé míře byly objeveny i oskeruše, našlo se zatím méně než 10 stromů. U mišpulí, které jsou poměrně hojně zastoupeny v nejteplejší části Podyjí (například na hradišťských terasách), je jejich identifikace ještě náročnější. Bývají totiž roubovány na hrušeň či hloh a právě podnož zásadním způsobem mění charakter ovoce. Velice zajímavou a dnes takřka neznámou dřevinou je Sorbopyrus - kříženec jeřábu a hrušně. Strom se nachází u cesty od Čížova směrem na Hardegg. Jeho ovoce má velikost mišpule a chutí připomíná mdlé jeřabiny..

PROČ OBNOVOVAT SADY
Důvod je jednoduchý - v krajině mají svoje místo. Žádoucí je také zachování genofondu starých ovocných odrůd a udržení sadů jako jednoho z prvků krajiny, které je dědictvím našich předků. O obnově sadů se uvažuje za popickou kaplí, dále jde o dva sady u Havraníků, na hradišťských terasách, okolo původních mlýnů, pod Šobesem, u Nového hrádku, okolo Lukova, naproti Papírně, nad Vranovem, okolo Čížova či na Braitavě.


Jiří Eisenbruk