Františe Sušil (1804-1868)

František Sušil, sběratel lidových písní, kněz (*  14. 6 1804, Nový Rousínov - † 31. 5. 1868 v Bystřice pod Hostýnem Narodil se v rodině hostinského 14. 6. 1804 v Novém Rousínově. Jeho otec byl zapáleným vlastencem a místním písmákem. František vystudoval gymnasium v Kroměříži  a následně od roku 1821 filosofický ústav v Brně. Zabýval se překlady klasických autorů (Ovidius, Catullus a dalších), přeložil „Židovskou válku“ Josefa Flavia a také Nový Zákon, který opatřil svým komentářem. V roce 1824 ho Čelakovský, ještě jako studenta požádal, aby mu Sušil dodal z Moravy nějaké lidové písně pro jeho zamýšlenou sbírku Slovanských národních písní. Sušil s tím skutečně začal a chytilo ho to na celý život. Sezval si z různých míst lidové zpěváky, nejprve si zapsal melodii a posléze text. Protože byl kněz, netroufali si mu lidoví zpěváci přezpívat některé bujarejší nebo „lechtivé“ písně, ale Sušil to ani nevyžadoval. Sbíral navíc i písně z Opavska a Těšínska. Jeho kompletní sbírka obsahuje 2361 lidových písní. Písně vydal nejprve v roce 1835, druhá sbírka vyšla r. 1840. Na kněze byl vysvěcen v r. 1827. Byl poslán do Olbramovic na Znojemsku, kde působil jako kaplan pro obce Olbramovice a Bohutice (kde ještě neměli kostel) až do roku 1836. Potom byl povolán do Brna, kde od roku 1837 působil jako profesor Nového zákona až do své smrti. Na Bohutice nezapomněl a v roce 1867 zde posvětil základní kámen nového kostela. Sušil prosazoval všeslovanské cyrilometodějské ideje, za to byl v roce 1863 vyznamenán ruským Řádem sv. Anny. Za jeho následovníka je považován Antonín Cyril Stojan, olomoucký arcibiskup. Inspiroval také Leoše Janáčka nebo Antonína Dvořáka, ze současných skladatelů třeba písničkáře Jaroslava Hutku („Stůj, břízo zelená“). V roce 1865 mu vídeňská univerzita udělila čestný doktorát. František Sušil zemřel 31. 5. 1868 v Bystřici pod Hostýnem. Pochován je na Ústředním hřbitově v Brně. Lubomír Černošek, červen  2024