František Meloun (1890 - 1956)

František Meloun (* 28. 3. 1890, Polná  -  † 2. 6. 1956, Jevišovice) Zápasník, hostinský  Narodil se v Polné na Vysočině 28. 3. 1890 jako první z 11ti dětí. Jeho otec byl mlynářem, a tak se počítalo, že nejstarší František zdědí mlynářské řemeslo v rodině. Tomu se také mladý František v 16ti letech vyučil a pak odešel do světa na zkušenou. Pobyl také u své tety ve Vídni, kde se chvíli věnoval řezničině. Potom musel na vojnu, kterou si odbyl v Kutné Hoře, v Praze a v Čáslavi. Když začala 1. světová válka, narukoval a dostal se na ruskou, později na italskou frontu. Zranění se mu vyhýbala a po válce se šťastně vrátil domů, již do Československé republiky. Oženil se s Anežkou Mytiskovou, slečnou z Valdíkova a měl převzít mlýn ve Vladislavi u Třebíče. Ale ani mlýn, ani mladá žena ho doma neudržely a začal se toulat po světě, líbil se také mnohým dívkám. Byl totiž urostlý, měřil skoro 2 metry a vážil 116 kilo. Když to nevyšlo s mlýnem, najali mu rodiče v roce 1922 v Jevišovicích u Znojma hospodu. To se mu líbilo, byl totiž společenský a za 2 roky si zde mohl koupit hospodu vlastní. Ta dodnes stojí u hlavní silnice v Jevišovicích, nese název „U Melounů“ a současně ji provozuje jeho vnuk, Tomáš Makovička. Ale největší láskou Františka Melouna bylo zápasení, byl totiž vyhlášeným silákem. Nejprve zápasil jen amatérsky na poutích, ale pak si ho všiml náš známý zápasník Gustav Frištenský, který ho přijal do svého spolku „Slovanských profesionálních zápasníků“. I zde byl František Meloun úspěšný a začal jezdil s tímto spolkem po světě. Zápasil s tehdejšími mezinárodními siláky a často vyhrával. Hospodu zatím vedla jeho manželka Anežka. S ní měl syna a dvě dcery. Když se vracel domů, vždy přivážel dárky, a tak mu bylo pokaždé odpuštěno. František Meloun byl navíc amatérský muzikant. Noty neuměl, ale měl výborný sluch a sám se naučil hrát na několik nástrojů. V Jevišovicích dal dokonce dohromady hudební kapelu, vyhlášenou po celém okolí. Také si vedl několik deníků. Ty se dochovaly a dnes je má má v opatrování jeho rodina.  damals dnes Ve starším věku se ale ozvaly potíže se srdcem. František musel zápasení nechat a už v 66ti letech, 2. 6. 1956 v Jevišovicích zemřel. Gustav Fištenský napsal potom rodině dojemný dopis, kterým se tak rozloučil se svým někdejším přítelem. Ale i Frištenský zemřel už rok po něm, v Litovli, kde dlouhodobě bydlel. L. Černošek, říjen 2021. Foto: archiv Jiří Cmunda Roupec ( 2,4),  archiv Karel Jakl  (1,5) Obrázek: kresba Maika Řezníka (3)