Malíř  Franz Anton Maulbertsch (*1724 - †1796)

Franz Anton Maulbertsch, nejpřednější malíř doby Marie Terezie (pokřtěn 7. Juni 1724 v Langenargen nad Bodamským jezerem; † 8. August 1796 ve Vídni)   Narodil se v obci Langenargen nad  Bodamským jezerem. V r. 1739 přesídlil do Vídně a od r. 1741 začal studovat na vídeňské Akademii. Zapůsobila na něj malba Paula Trogera, který zde vyučoval. Vypracoval se na nejpřednějšího malíře doby Marie Terezie, stal se členem Akademie a od r. 1770 jejím profesorem. Těžiště jeho díla spočívalo zejména ve freskové malbě. Byl činný v celém Podunají i u nás na Moravě. Cenné jsou zejména fresky Lenního sálu arcibiskupského zámku v Kroměříži. Na Znojemsku je ceněna fresková výmalba kostela „Bičovaného Spasitele“ v Dyji z let 1776 – 1777: „Ecce homo“, postavy evangelistů a dalších, také obrazy v kostele sv. Petra a Pavla v Hrádku u Znojma, oltářní obraz z Louky (nyní v kostel  dominikánů) „Vidění sv. Norberta“ a další. Nejznámější je zde jeho rozměrná freska „Nalezení sv. Kříže“ z r. 1766 v proboštském kostele sv. Hippolyta na Hradišti u Znojma.  Toto dílo si objednal řád Křižovníků s červenou hvězdou na Hradišti.      Dne 9. října 1765 za 41. probošta Jana V. Jiřího Hauera byla s Maulbertschem uzavřena smlouva na 900 rýnských zlatých o výmalbě kopule a dalších vnitřních prostor chrámu sv. Hippolyta.  Probošt se ale v prosinci nachladil a 14. ledna 1766 ve věku 75 let zemřel. 14. dubna 1766 byl jmenován novým proboštem Jan VI.  Nepomuk Střecha. Práce byly zahájeny v květnu a do října 1766 stihl Maulbertsch realizovat svůj návrh na ploše 551 m2 v kopuli. Bylo to mistrovské dílo, od kterého se dochovaly i papírové návrhy (uchovávány jsou ve vídeňské Albertině a v Moravské galerii v  Brně). Maulbertsch užíval speciálních vlastních barev, ty mu občas pomáhala míchat jeho manželka Barbara. Freska je v kopuli kostela ve výšce 22 metrů. (Byla restaurována přesně po 200 letech, v roce 1966 znojemským rodákem, restaurátorem Oldřichem Míšou). Je na ní zachycen i probošt Hauer i sám autor. Je zde i římský voják a mučedník sv. Hippolyt. Na  čtyřech pendativech jsou postavy čtyř evangelistů. Maulbertschovi pomáhal také jeho žák Josef Winterhalder mladší a ještě jeden,  zatím neznámý malíř, kterým by mohl být Vinzenz Fischer. Mladý Winterhalder se zde projevil i jako nebezpečný konkurent, když  chtěl sám namalovat hlavní závěsný oltářní obraz, což mu vedoucí dílny Franz A. Maulbertsch nedovolil. Došlo tak k osudové  roztržce učitele a talentovaného žáka, kterého nakonec mistr ze své přízně vypudil. Ke kontaktům křižovníků s Maulbertschem došlo v době, kdy malíř pracoval na zakázce v louckém klášteře. Vymaloval zde strop  rozsáhlé premonstrátské jídelny, ale v dubnu 1945 byl klášter – tehdy kasárna – bombardován a freska byla zničena. Dnes je zde  jen bílá plocha. Maulbertsch měl další zakázky: ve Strahovském klášteře v Praze, v Drážďanech, v Innsbrucku a jinde. Je hlavně malířem iluzivních  fresek končícího baroka a nastupujícího klasicismu. Zemřel ve Vídni v roce 1796. Pozn.: Někdy se Maulbertschovo jméno píše jako Maulpertsch a malíř Winterhalder jako Winterhalter.  Lubomír Černošek, duben 2017