Michael Mandík (1640-1694)

Michael Mandík, autor sochy sv. Václava na znojemské kašně  (*okolo 1640, Gdaňsk - † 15. 5. 1694, Tovačov) Narodil se kolem roku 1640 v polském Gdaňsku. Po vyučení sochařem pracoval ve Vídni, ale zde se nic z jeho tvorby nedochovalo. V roce 1669 ho olomoucký biskup Karel II. Liechtenstein – Castelcorn povolal do Kroměříže, svého sídelního města a svěřil mu některé zakázky v právě budovaném „Libosadu“ (Květné zahradě). Byly to zejména některé sochy v tzv. Lustahusu (dnes nazývaném Pavilon nebo Rotunda) uprostřed zahrady. Tady Mandík vytvořil z maletínského pískovce sochy satyrů a satyrek a alegorie ročních období. Na konci Květné zahrady, v tzv. arkádové lodžii následně pracoval od roku 1671 a vytvořil zde čtveřici různých soch. Práce na jedné soše mu trvala asi dva a půl měsíce. V Libosadu pracoval i na výzdobě „Lví fontány“: byla to socha Neptuna a mužské a ženské postavy, osedlávající delfíny. Jeho ukončení prací v Libosadu je datováno rokem 1675. Po tomto působení v biskupských službách se Mandík vrátil do Vídně, kde se 1674 oženil. Za tři roky, 1677, se usídlil ve Znojmě, kde se snad podílel na barokní výzdobě hlavního oltáře v chrámu sv. Mikuláše. Vytvořil zde i sochu sv. Václava, původně asi pro znojemské premonstráty a jejich loucký kostel sv. Václava.     Socha pak byla (19 let po jeho smrti) umístěna na kašnu na Horním náměstí, a to v souvislosti se zastavením císaře Karla VI. ve Znojmě, kde při jeho návratu z pražské korunovace byla l9. listopadu 1723 provedena opera „Svornost planet“ od dvorního skladatele Antonia Caldary. Byla složena na počest jmenin cisařovny Alžběty Kristýny, manželky Karla VI.     Michael Mandík dostal v roce 1683 zakázku z Olomouce na dvě olomoucké kašny. Jako první vytvořil Neptunovu kašnu, opět z kamene manětínského lomu, následně, 1688, Herkulovu kašnu a pak, v roce 1690, pro kostel sv. Mořice světcovu sochu. Je zajímavé, že i při práci na olomouckých zakázkách bydlel stále ve Znojmě – snad se bál zášti místních sochařů, kteří byli rozzlobeni, že pro Olomouc tvořil cizí umělec. Je ale zajímavé, že spoustu jeho prací dnes nelze dohledat. Tak se to stalo i se sochami pro zámek Tovačov, které Mandík vytvářel pro hraběte Salm – Neuburga již od roku 1688. Posléze pracoval i na výzdobě baziliky ve Velehradě, kde v letech 1691 až 1692 vytvořil osm soch světců. Přesto už v roce 1693 prosí z Tovačova olomouckého biskupa Karla II. o almužnu a nějakou zakázku - ten mu však už žádnou další nepřidělil. Snad proto, že šla úroveň Mandíkových prací dolů? Pak ale nakonec dostal zakázku od premonstrátů z Hradiska u Olomouce. Vytvořil pro ně několik skulptur – a o jejich osudu také není nic známo. V té době už byl Michael Mandík hodně nemocen, pobýval stále u hraběte Salma v Tovačově a tam také 15. května 1694 zemřel. Patří k významným moravským barokním sochařům. V roce 1929 v rámci oslav svatováclavského milénia vzesl pražský výbor pro pořádání těchto oslav dotaz na městskou radu ve Znojmě, zda by mohla přispět zapůjčením některé sochy sv.Václava z majetku města. Městská rada dne 6. 3. 1929 Národnímu výboru na oslavu svatováclavského tisíciletí v Praze odpověděla: „K tamnímu přípisu ze dne 25. února 1929 ohledně památek týkajících se sv. Václava sdělujeme, že máme jen jednu velmi pěknou barokní sochu sv. Václava, která kdysi krášlila kašnu na Horním náměstí. Tato socha nacházela se dosud v lapidariu městského musea a bude v letošním roce na základě usnesení městské rady postavena na Otakarově náměstí ve Znojmě. Fotografický snímek se připojuje. Starosta: dr. Mareš.“(Za fotografický snímek od Paula Nathera si město započítalo cenu 15,- Kč.) Mandíkova socha ale na výstavu do Prahy neputovala. Nakonec se tam dostala neméně zdařilá barokní socha sv.Václava ze vstupního portálu kostela sv.Václava ve Znojmě – Louce. Patřila k nejhezčím pražským exponátům a po skončení výstavy se vrátila na původní místo.     Lubomír Černošek, únor 2024