E. K. Liška se narodil v Mikulovicích poblíž Znojma, ale mládí strávil v Milevsku v Čechách, kde jeho otec byl správcem premonstrátského velkostatku. Projevoval už od dětství malířské nadání.  Vystudoval v letech 1869 až 1877 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Antonína Lhoty, v roce 1878 až 1880 pobýval studijně v Mnichově a nakonec získal pro roky 1885 až 1888 tzv. Klarovo římské stipedium.

Nechybělo mu ani organizační nadání. Stal se členem Umělecké Besedy (od r. 1875), České Akademie výtvarných umění (od r. 1892). byl též zakládajícím členem Jednoty umělců výtvarných (1898). Od roku 1888 vyučoval kreslení na pražské UMPRUM.

Liškovo nečetné dílo patří do oblasti naturalismu osmdesátých let 19. století a je ovlivněno mnichovskou školou. Do dějin českého malířství se zapsal díky výzdobě Národního divadla v Praze. Cyklus „Tři doby Země české“, který provedl společně s Josefem Schikanedrem však byl odstraněn po požáru divadla. Ve své době ho proslavilo několik velkých pláten. Ta vytvořil pro salonní přehlídky v evropských metropolích v osmdesátých a devadesátých letech 19. století.                                                                                                     

Z díla můžeme vyjmenovat např. „Hagar a Ismael“ ( 1883), „Kain“ (1885), „Kristus na hoře Olivetské“ (1886) a jiné.
Topičův salon v Praze mu k výročí jeho smrti uspořádal soubornou výstavu malířského díla. Zemřel a pohřben je v Praze.

V rodných Mikulovicích má na obecním úřadě umístěnou pamětní desku.