Prof. Hugo Lederer Dr.h.c.   (*1871 Znojmo  -  +1940 Berlin)

Hugo Lederer se narodil ve Znojmě 16.11.1871 a vyrůstal v ulici V Jirchářích č. 33 jako syn (z 9 dětí) Eduarda Lederera, místního německého dekoratéra. Jeho matka, rozená Balíková, pocházela z české znojemské rodiny. Otec v roce 1884 zapsal Huga do kurzu modelování, kreslení a výroby keramiky na c.k. Odborné keramické škole ve Znojmě. Když ji po třech letech absolvoval, odešel do Erfurtu, aby se seznamoval s technologií odlévání a modelování ve známém durynském umělecko- průmyslovém ateliéru Adalberta Deutschmanna.
Od roku 1890 pracoval v Drážďanech jako pomocný asistent v sochařském ateliéru Johanna von Schillinga, profesora na drážďánské akademii výtvarného umění. V roce 1892 byl povolán profesorem Christianem Behrensem do Vratislavi (Wroclav) a odtud ještě téhož roku  odešel do Berlína a byl zaměstnán u profesora Calandrelliho. Počínaje rokem 1893 spolupracuje s Robertem Toberentzem (např. Lutherův památník), jehož ateliér 1895 přejímá a osamostatňuje se. Své první velké dílo Návrat do vlasti roku 1812 vystavil roku 1894 ve Vídni a 1895 v Berlíně. Nadále rozvíjí svůj talent a realizuje řadu plastik v bronzu. V roce 1900 odhalil pomník Franze Liszta, v roce 1901 získal jeho návrh na kolosální památník kancléře Bismarcka v Hamburku 1.cenu (realizace dokončena 1906). V letech 1901-1904 vytvořil Hugo Lederer pro kašnu na Univerzitním náměstí ve Vratislavi sochu „Šermíře“, která zde stojí dodnes. Ještě před jejím dokončením pořídil Lederer sádrový odlitek, který vystavil na XX. Výstavě Vídeňské secese společně s díly L. Brauna, A. Nowaka, C. Mola, G. Klimta a jiných umělců. Tento odlitek byl vystaven i na I. výstavě Spolku německo - moravských výtvarných umělců v Brně v roce 1911. Téhož roku ji umělec daroval znojemskému muzeu a o tři roky později 1914 ji znovu nechal vystavit na znojemském hradě, kdy zde v rámci Německo-moravské umělecké výstavy současně představil řadu dalších bronzových plastik a modelů pro své realizace nejen v Evropě, ale též v USA a Jižní Americe, jež jsou ve sbírkách v řadě tamějších muzeí („Benátčanky“, busta Richarda Strausse, ztvárnění podoby Josephine Baker). 

Hugo Lederer se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů tzv. neoklasické sochařské tendence v Německu ve dvacátých a počátkem třicátých let 20. století. Inspirací mu bylo antické umění, avšak východiskem jeho tvorby byla též krajina a příroda v okolí rodného Znojma, do kterého se velmi rád vracel a udržoval s ním vřelé vztahy (v období první republiky byla po něm pojmenována ulice). Přestože Ledererovo dílo nalezlo odezvu především v Německu, byl jako rodilý Moravan z rodné země osloven i po vzniku ČSR, kdy v roce 1923 vytvořil monumentální sochu horníka pro Báňskou a hutní společnost v Brně a v roce 1930 šest velkých plastik v řadě „Alegorie chemie“ pro Ústí nad Labem. Až do své smrti v roce 1940 byl činný jako vedoucí ateliéru sochařství na Pruské akademii v Berlíně se specializací na figurální modelování. Jeho postoj vůči nastupujícímu nacistickému režimu v Německu byl velmi rezervovaný, neboť ze zásady odmítl tvořit umění oslavující nový totalitní režim. Svou uměleckou pozůstalost čítající 130 položek odkázal znojemskému muzeu a již roku 1941 ji sem umístila jeho manželka Anna a nejstarší syn Heinz. Dodnes jeho potomci žijící v Německu se snaží udržovat památku Hugo Lederera živou.

Jeho tituly a vyznamenání: Profesor a vedoucí mistrovského sochařského ateliéru Akademie umění v Berlíně a člen jeho senátu, člen Akademie umění v Drážďanech, čestný člen Akademie umění ve Vídni, čestný člen mnichovské Akademie, člen senátu Německé akademie v Mnichově a nositel řádu Pour le Mérite za vědu a umění (1923).

 www.hugo-lederer.de  (květen  2011) a  www.wikipedia.de  (květen  2011)