Jiří  Kuběna (1936 - 2017)

PhDr. Jiří Paukert – Kuběna, básník, historik umění, kastelán  (nar.  31. 5. 1936, Prostějov,  zemř. 10. 8. 2017, Brno) Jiří Paukert se narodil v Prostějově, ale od svých tří let žil na Hanspaulce v Praze. V r. 1950 se rodina přestěhovala do Brna (otec byl vojenský letec), což bylo pro Jiřího velké trauma. Tam ale vystudoval filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor historie umění. Už od vých sedmnácti let začal psát básně a v Brně mu vydali sbírku „Zpívající voliéra“. Další poezii uveřejňoval v časopisech. Tak si ho všiml i Václav Havel a dostalo se mu z Prahy pozvání, aby se stal členem „Generace 36“. V roce 1954 navazuje celoživotní přátelství s rodinou Havlových, nejvíce s Václavem, pozdějším prezidentem. Protože byl Jiří vnímán jako „enfant terrible“, nemohl publikovat, jen v samizdatu. Netajil se totiž svojí celoživotní sexuální orientací (umělecké jméno Kuběna přijal po svém intimním příteli Zdeňku Kuběnovi). To bylo ještě v letech, kdy se na homosexuály pohlíželo velmi nevraživě. Další velkou láskou Jiřího Paukerta - Kuběny se stal hrad Bítov. Zavítal tam poprvé v roce 1955 jako mladý průvodce a Bítovsku zůstal věrný po celý život. Pracoval na jižní Moravě jako odborný pracovník památkové péče brněnského památkového ústavu. Nakonec se na bítovském hradu stal (od r. 1994) hradním kastelánem. Nechal zde opravit a zpřístupnit salu terrenu, hradní kapli, zoologické sbírky a založil na Bítově tradici setkávání básníků a literátů (dvakrát zde byl, už jako prezident, i Václav Havel). Také zde pravidelně pořádal výstavy tvůrců našeho moderního výtvarného umění. Sám vlastnil několik obrazů Jiřího Koláře, Mikuláše Medka nebo Jiřího Kříže. Ty ke konci života, spolu se svojí rozsáhlou knihovnou, věnoval hradu Bítovu. Svoji poezii mohl vydávat až po roce 1989. Z rozsáhlé tvůrčí práce vybíráme např.: „Moře v úplňku“ , „Láska Boha i člověka“ (obojí vydala Votobia Olomouc v r. 1991), „Hledá se Micimaus, aneb Baron a jeho Lvice (vydala Vetus Via Brno v r. 2001) – je to vzpomínka na majitele hradu barona Haase a jeho živou lvici. Ve své tvorbě vycházel z poezie moravských vysočinských básníků – Jakuba Demla a Otokara Březiny. Život Jiřího Paukerta – Kuběny se uzavřel 10. 8. 2017. Posmrtné rozloučení se konalo 15. 8. 2017 v bítovské hradní kapli za přítomnosti mnoha přátel, přijel také Ivan Havel se svojí manželkou Dagmarou. Básník Paukert – Kuběna svůj vztah k Bítovu vyjádřil i tím, že se nechal pohřbít na malém bítovském hřbitůvku, právě naproti „svému“ hradu. zpracoval Lubomír  Černošek, červen 2018.   foto: Karel Žák, MUNI  Brno