Karel von Kopal, plukovník c.k. rakouské armády (1788-1848)

Karel von Kopal (* 3. 2. 1788 Ctidružice -   † 17. 6. 1848, Vicenza) Plukovník c.k. rakouské armády Karel Kopal se narodil 3. února 1788 v české rodině ve Ctidtužicích, jeho otec byl na znojemské radnici správcem tzv. Horního statku města Znojma, ke kterému náležely i Ctidružice. Mladý Karel Kopal vystudoval znojemské jezuitské gymnázium. Ve svých 17 letech se rozhodl pro vojenskou dráhu, snad i přičiněním svého strýce, kapitána c.k. rakouské armády. Vstoupil do 22. pěchotního pluku prince Sasko-Koburského, v němž začal bojovat proti Napoleonovi. V bojích byl také účastníkem bitvy u Slavkova v r. 1805. Vojenské studium si potom doplnil na kadetní škole v Terezíně. I v dalších protinapoleonských válkách se osvědčil, mimo jiné bojoval u Lipska v proslulé „bitvě národů“. Jako dobrý velitel postupoval po hodnostním žebříčku a v r. 1815 byl již kapitánem. V době míru se ve svých 44 letech oženil s Terezií von Spiegel a v roce 1833 se mu narodil první syn Karel. V březnu 1836 byl se svojí posádkou 7. mysliveckého praporu umístěn do přímořského města Fiume (dnes Rijeka), kde pobyl 4 roky. Byl zde dokonce jmenován čestným občanem měst Bakaru a Fiume. V roce 1837 byl povýšen do šlechtického stavu. Karel Kopal to dotáhl až na plukovníka (1846), ale právě v tomto roce ovdověl, manželka mu zemřela na tuberkulózu. Kopal se pak stal velitelem 10. praporu polních myslivců v Miláně, právě v době, kdy celou tuto část Lombardie zachvátilo protirakouské povstání. V roce 1848 vznikla tzv. rakousko-sardinské válka. Vrchním velitelem Rakušanů byl maršál Radecký. 10. prapor myslivců a zvláště plukovník Kopal se zde vyznamenal v bitvě u Vicenzy – v předměstí Santa Lucia. Kopalovi muži se opevnili na místním hřbitově a 10. 6. 1848 tady dokázali odrazit několikanásobnou nepřátelskou posilu. V této bitvě byl Karel Kopal raněn do ruky. Během několika dnů se mu rána zanítila a lékaři mu museli ruku amputovat. Celkové sepsi ale nezabránili. Karel Kopal zemřel na tyto komplikace už za týden, 17. 6. 1848. Byl pochován na městském hřbitově ve Vicenze. Později byly jeho ostatky přeneseny do rakouského St. Pölten, kde má dodnes pečlivě udržovaný hrob. Posmrtně byl vyznamenán nejvyšším rakouským vojenským řádem, stal se rytířem Řádu Marie Terezie. Postupně vznikla myšlenka vybudovat ve Znojmě Karlu Kopalovi důstojný pomník. Svoji velkorysou podobu dostal až po daru rakouského císaře Františka Josefa I. Přispěl i maršál Radecký a mnohé regionální osobnosti. Pomník byl slavnostně odhalen 16. 10. 1853 a náměstí kolem něj získalo jméno „Kopalovo“. Následně vznikla i Kopalova invalidní nadace: s domkem – invalidovnou na Kopalově náměstí ve Znojmě.       Text: L. Černošek, říjen 2021. Obrázky: HGM Vídeň (2), Wikipedie (1,3), K.Jakl (4)