Kerneker Ferdinand (1814 - 1900)

Ferdinand Kerneker znojemský dobrodinec a mecenáš. (nar. 8.10.1814, zemřel 18.9.1900 ve Znojmě). Ve své době byl jedním z nejváženějších a nejvýznačnějších občanů města Znojma. Patřil mezi německé pokrokově, nezávisle a svobodně smýšlející lidi. Byl poradcem a velkým mecenášem městského muzea,  přítelem umění (sám tvořil jako amatérský sochař) a starobylých věcí. Jako milovník přírody stál u založení Zalesňovacího a okrašlovacího spolku v roce 1878, kde pracoval mezi lety 1886-1895 jako jeho druhý předseda. Měl velké zásluhy při zalesňování Gránického údolí. I proto mu zde členové spolku vztyčily k jeho 85. narozeninám pamětní kámen a jednu z cest, naproti této mohyle, nazvaly Kerneker Weg. Působil též jako pokladník německého politického spolku a jako člen jeho představenstva. Nejvýznamnější však byla jeho práce v obecním zastupitelstvu (1864-1891), do kterého byl zvolen jedenáctkrát. Zde pracoval jako radní a členem výboru stavební sekce  Ve svých funkcích poznal i špatné sociální poměry ve městě a snažil se je řešit všemi svými prostředky. Založil Nadaci pro ostýchavé chudé a Nadační dům Ferdinanda Kernekera na Dolním (dnes Masarykově) náměstí č. 6. Svůj majetek odkázal devět let před smrtí z poloviny znojemské městské nemocnici  a z druhé poloviny své nadaci, jejíž úroky každoročně v den výročí jeho úmrtí byly rozdělovány potřebným a bez vlastní viny chudým. Za jeho nezištné zásluhy a charitativní činnost mu náš tehdejší vladař císař František Josef I. již v roce 1866 propůjčil zlatý záslužný kříž s korunou. Vděk města byl vyjádřen přejmenováním tehdejší nejdelší uliční třídy ve městě jeho jménem (původně Mariánská – Mariahilfer Straße, dnes Rooseveltova). Již za první republiky začalo jeho jméno upadat v zapomnění, deska na pamětním kameni byla rozbita vandaly a po 2. světové válce byl kámen pobořen a pomalu zarůstal mechem. Teprve v dubnu 2008 jej členové současného Okrašlovacího spolku opět očistili a vyzdvihli na původní místo. V květnu 2012 sem přidali lavičku.     Otto Bouda S použitím materiálů Okresního archivu ve Znojmě a jejích překladů od Karla Jakla.