Okrašlovací spolek ve Znojmě
| Herbert Felix (1908 - 1973) |
 |
| Herbert Felix (* 9.7.1908 - † 5.5.1973) Továrník Rod Felixů pocházel z Francie, vyznáním byli Židé. V důsledku náboženských nepokojů se v 17. století vystěhovali na Moravu. Lazebník Felix Sachs žil v Třebíči, kde i jeho potomci byli lazebníci, ranhojiči nebo chirurgové, někteří působili jako vojenští lékaři. Salomon Felix se jako první z nich stal vinopalníkem a jeho syn Moritz už vlastnil továrnu na likéry. Rozšířil tuto výrobu do Znojma, centra vinného kraje. Moritzův syn Friedrich ale přeměnil v r. 1868 znojemský podnik na jednu z prvních okurkáren ve městě. To bylo velmi předvídavé a šťastné rozhodnutí. 9. 7. 1908 se Friedrichovi Felixovi a jeho manželce Idě, rozené Lewith narodil ve Znojmě syn Herbert. Starší Friedrichova sestra Irena se vdala do Vídně za Maxe Kreiskyho, a těm se v roce 1911 narodil syn Bruno – pozdější rakouský kancléř. Herbert Felix a jeho bratranec Bruno Kreisky se velmi sblížili, potkávali se hlavně na prázdninách v Třebíči. Zajímavé je, že u Herberta v kolonce „vyznání“ je uvedeno „evangelické“, asi aby nebyl pro svůj židovský původ diskriminován při studiích a v dalším životě. Herbert maturoval na znojemské reálce a pak pokračoval ve studiu na vídeňské Vysoké škole ekonomické. V rodině Felixových se mluvilo německy a česky, Herbert se později naučil švédsky, anglicky a částečně francouzsky. Znojemská potravinářská firma „Löw a Felix“ prosperovala, patřila k velkým okurkářským podnikům. Okurky nejprve nakládala do pětilitrových sklenic, později je expedovala v plechovkách. Slávu Feixových okurek založil hlavně specifický sladkokyselý nálev, na který měla rodina svůj vlastní tajný recept. Firemní etiketu tvořil černý kocour Felix. Po ukončení studií v zastoupení rodinné firmy Löw & Felix cestoval po Evropě, kde měl zajistit rozšíření vývozu okurek. Ve Švédsku se tak seznámil s Kerstin Cruickshank, jejíž dědeček přišel do Švédska ze Skotska a v Göteborgu založil výrobu keksů (dodnes prosperující firma Göteborgs kex). V roku 1937 se Herbert oženil s Kerstin, svatba byla ve Znojmě, v protestantském kostele (dnes pravoslavný). V roku 1938, po nástupu Hitlera k moci, se rozhodl, že se vrátí se zpět do Švédska – do Göteborgu. Chtěl vzít s sebou i rodiče, ti ale odmítli ze Znojma odejít. Zde Herbert uzavřel smlouvu na výrobu sladkokyselých okurek a jiné zeleniny a stal se ředitelem továrny ve městě Eslöw. Podnik se ze začátku ještě jmenoval AB P Håkanssons i když pan Håkansson byl dávno po smrti. Začali velice prosperovat – Felix zde totiž uplatnil rodinný recept a vytvořil ve Švédsku typickou chuť „znojemských (ale nyní švédských) okurek“, podnik dostal později jméno Felix AB (AB – akciová společnost). V protektorátu zatím docházelo k zatýkání Židů a jejich transportům do koncentračních táborů. Postižena byla i Felixova rodina, která zůstala na Moravě. Herbert si vzal neplacenou dovolenou nastoupil do čs. zahraničního vojska v Anglii a 17. 3. 1943 narukoval do čs. pozemní jednotky k dělostřelcům, protože v letech 1929 až 1931 sloužil u dělostřeleckého pluku v Olomouci a byl dělostřeleckým důstojníkem v záloze. V Anglii si ještě doplnil kurz pro velitele dělové baterie. Pak se zúčastnil obrany obklíčeného přístavu Dunkerque. V r. 1944 dokončil i tankový kurz. Pro svoje jazykové znalosti sloužil také u spojařů. O podnik ve Švédsku se zatím starala manželka Kerstin a někteří vybraní podřízení, kteří dostali instrukce v padesátistránkovém spisu. Herbert odešel do zálohy po skončení války 31. 7. 1945. Na začátku září 1945 přijel Herbert Felix do Znojma, kde vymohl vynětí rodinné firmy „Löw a Felix“ z národní správy. Budovy prodal družstvu „Svornost“ a zařízení družstvu „Znojmia“ a vrátil se do Švédska. Jeho rodiče ani příbuzní totiž nepřežili holokaust a budoucnost ve střední Evropě byla stále nejistá. Pod značkou „AB Felix“ vybudoval další podniky ve Finsku, Dánsku a Norsku. V roce 1952 se podruhé žení, za manželku si bere Maj Sandbergovou. Felix se snažil přemluvit bratrance Bruna Kreiskeho, který žil za války také ve Švédsku, a byl po válce významným rakouským politikem, aby vstoupil do jeho firmy. Kreisky to odmítl, a naopak přesvědčil bratrance, aby založil konservárnu v Rakousku. To se stalo 1958 v Burgenlandu, v Mattersburgu, nová fabrika byla postavena v letech 1959–1960. Zde se jeho potravinářské zboží stále vyrábí pod značkou „Felix Austria“. U nás je nejvíce známý jeho rakouský kečup. V létech 1961 až 1964 prodává Herbert Felix postupně všechny své podíly na firmě AB Felix, dnes patří jeho firmy skandinávskému koncernu ORKLA ASA se sídlem v Norsku. On sám začíná pracovat pro FAO, což je organizace OSN, které se zabývá rozvojem zemědělství a potravinářského průmyslu ve třetím světě. Zemřel 5. května 1973 v Torekově ve Švédsku. Letos (2018) tedy uplynulo od jeho smrti 45 let. Při velké přestavbě části třebíčského náměstí byl v roce 1971 zbořen i rodný dům rodiny Felixů. Proti tomu důrazně protestoval kancléř Bruno Kreisky u tehdejší komunistické vlády v Československu, ale marně. Matka Bruna Kreiskyho, Irene Felix se toho naštěstí nedožila, zemřela ve Vídni v roce 1969. Naopak ve Znojmě, na návrh Okrašlovacího spolku byl v dubnu 2007 jmenován Herbert Felix čestným občanem Znojma. Uvažuje se i o umístění pamětní desky na budově jeho – už bývalé – továrny, která stále stojí na rohu ulic Vídeňské a Průmyslové. * * *
Okurkářství se ve Znojmě začalo rozvíjet od druhé poloviny 19. století a postupně ve městě a okolí vzniklo přes 100 menších i větších podniků na zpracování okurek, zeleniny a ovoce. K největším patřili „Löw a Felix“, dále „Fr.Jakš“, „Fischer a Weinberger“ (všichni na ulici Vídeňské), také „Jan Wertheimer“ (po válce podnik přeměněn na „Motorpal“) a další výrobny. Kvašení ourek probíhalo v 19. století ve velkých kaštanových sudech (až 600 litrů), pak se už okurky plnily do sklenic a přidával se nálev. S rozvojem okurkářství šla ruku v ruce výroba octa (továrníci Spitzer a Teufel). Za zmínku stojí, že první český starosta Znojma dr. Mareš založil v r. 1930 „Zelenářské a okurkářské družstvo“. Převzal firmu „David Blum, výroba okurkových a jiných konzerv“, která byla založena r. 1913 a sídlila na Wittlakově (dnes Coufalově) ulici č. 8. Družstvo ale fungovalo jen do roku 1933. Za okupace byl menší závody sloučeny v jeden podnik pod názvem „Südmährische Gemüseverwertungsgenossenschaft“ (Jihomoravské družstvo na zpracování zeleniny). Po válce byla už v polovině května 1945 zavedena národní správa na 17 znojemských potravinářských podniků. 4. 11. 1945 bylo ustanoveno družstvo „Znojmia“ (viz významná výročí 2015) a roku 1947 rozhodlo o výstavbě nové velké konzervárny. Ta byla sice dokončena až v r. 1958 (Fruta Znojmo – Znojmia). Stavěna byla v několika etapách, ale už v r. 1950 se zde začaly vyrábět první konzervy. První byl meruňkový kompot. Po roce 2000 byla ochranná známka prodána společnosti „Hamé“, závod na Dobšické ulici byl vytunelován, později úplně zbořen, takže v současné době se ve Znojmě už žádné okurky nevyráběji. Na zdejších úrodných polích se pěstuje hlavně řepka. FELIX
Lubomír Černošek a Karel Jakl, srpen 2018, Erika Füle nám doplnila a upravila některé údaje o podnikání H. Felixe ve Švédsku, září 2020. |
| zpátky | úvod |
