Zakladatel znojemské keramické továrny Rudolf Ditmar se, pro nás překvapivě, začal při svých cestách po Evropě nejprve zajímat o petrolejovou lampu, kterou viděl v Paříži. Ta ještě nebyla dokonalá, zvláště jí chyběla spolehlivá regulace. Ditmara to zajímalo a posléze problém vyřešil – opatřil lampu regulačním kolečkem. Začal potom od roku 1840 obchodovat s těmito petrolejkami, šálky a dalším drobnějším zbožím. Postavil si vlastní dílnu na opravy svítidel, následně přešel k jejich výrově a s bratrem Friedrichem pak založil ve Vídni, na počátku padesátých let, první továrnu na lampy „Gebrüder Ditmar“. Vyvinul zde tzv. „vídeňskou lampu s regulačním kolečkem“, velmi spolehlivou, takže prorazili s tímto výrobkem na zahraniční trhy.

V šedesátých letech vstoupil Rudolf Ditmar i do politiky – stal se poslancem Dolnorakouského zemského sněmu.                                                                                                                  

Mezitím mu zemřel bratr Friedrich a Rudolf se dalšího podnikání ujal sám. Od roku 1879 už vlastnil podniky ve Varšavě, v Miláně a také ve Znojmě. Zde byly v okolí naleziště velmi kvalitního kaolinu, potřebného k výrobě keramiky. Stále se ještě specializoval na lampy. Ale právě ve městě a v okolí bylo velké množství manufaktur a malých továren, vyrábějících nejrůznější zboží keramické a kameninové. K nejznámějším patřily firmy Klammerth, Sitko, Steidl, Slowak a další. I v okolí města existovaly továrny na kameninové zboží: ve Vranově nebo v Kravsku. Pro velkou potřebu odborných keramiků vznikla ve Znojmě v r. 1872  keramická škola, jejíž význam rychle přesáhl hranice regionu. Učili se umělci Bruno Emmel, Viktor Schuffinsky a další. Nebylo tedy snadné se prosadit.

V roce 1878 postavil místní stavitel Josef Schweighofer pro Rudolfa Ditmara na dnešní ulici Průmyslové velkou keramickou továrnu, vilu a další objekty a výroba keramiky zde započala od roku 1880.

Rudolf Ditmar se v místní konkurenci nejvíce prosadil výrobou sanitární keramiky (umyvadla, záchody aj.) a vytlačoval tak z trhu místní výrobce. Odbyt měl zejména ve Vídni a postupně i v celé monarchii.

Rudolf Ditmar měl tři dcery a syna Gerharda. Ten mu v závěru života pomáhal, spolu se zeťem Hansem Rintem, s vedením podniku. Rudolf Ditmar se pak stále častěji uchyloval do svého domu ve Vídni -Heiligenstadtu. Zemřel tam v březnu 1895 a je pochován na zdejším hřbitově.

Gerdard Ditmar se po smrti svého otce zaměřil více na mezinárodní obchod. Proto se spojil s dalším vídeňským výrobcem lamp, firmou „Gebrüder Brünner“. V roce 1907 tak vznikla akciová společnost „R. Ditmar – Gebrüder Brünner, A. G.“. Do prosperujícího podnikání ale zasáhla Velká válka. Keramička krizi přežila, ale znojemští dědicové (syn a dcery) jevili o továrnu stále menší zájem a nakonec ji už v roce 1909 prodali bratrům Liechtensternovým z Rakouska, kteří značku „Rudolf Diitmars Erben“ zachovali a výrobu dále rozšiřovali.