František Coufal (1892 - 1941)

     

František Coufal (* 7. 1. 1892  -  † 11. 10. 1941)  odbojář, plukovník In memoriam, čestný občan Znojma. Narodil se do rodiny krejčího v Radoticích u Jemnice dne 7. ledna 1892. Rodina Coufalových se odtud někdy v letech 1898 až 1900 přestěhovala do Znojma, kde se také narodil třetí Františkův bratr Karel. Od roku 1905 do r. 1911 studoval František na německé vyšší reálné škole ve Znojmě, kde také maturoval. 10. října 1912 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku do Jihlavy. Zde absolvoval základní výcvik a následně školu pro důstojníky pěchoty. 1. října 1913 odešel do zálohy. V rámci mobilizace před Velkou válkou nastoupil k činné službě u 81. pěšímu pluku do Jihlavy, se kterým také odjel jako velitel čety na frontu. 17. září 1915 byl na frontě raněn a pak až do 24. 2. 1916 byl hospitalizován ve vojenském lazaretu. Po propuštění sloužil ve Vídni jako velitel hradní stráže. Ale válka stále pokračovala a vojáků se nedostávalo. Proto byl František Coufal 1. 6. 1916 povýšen na nadporučíka a už za měsíc, jako velitel roty, odjel 1. 7. 1916 na ruskou frontu. Zde padl 18. 9. 1916 do ruského zajetí a až do března 1918 pobýval v různých zajateckých táborech v Rusku. Po podepsání separátního míru byl odeslán do vlasti, dostal se do Znojma, ale už 13. 5. 1918 byl znovu odvelen, nyní na italskou frontu. Válka se už chýlila ke konci.  Po převratu v říjnu 1918 začal npor. František Coufal působit jako vojenský pověřenec nově vzniklého Národního výboru ve Znojmě a zorganizoval vojenské obsazení Znojma českým vojskem v prosinci 1918. Situace se totiž zde, na jižní Moravě, vyvíjela pro novou republiku nepříznivě. Poslanec Oskar Teufel se svými znojemskými, německy mluvícími, spoluobčany byl přesvědčen o setrvání celého Znojemska v Německém Rakousku (Deutschösterreich), jako část Dolního Rakouska (viz prozatímní ústava Německého Rakouska z 22. 11. 1918).                                                                                                              Nadporučík František Coufal s vojskem přijel do Znojma v noci 16. 12. 1918 obrněným vlakem a v brzkých ranních hodinách, ještě za tmy, obsadili bez boje nádraží i kasárna a postoupili městem k radnici. Oskar Teufel spolu se svými věrnými mezitím uprchl připraveným osobním vlakem do Retzu. Radnice byla během dopoledne 16. 12. 1918 odevzdána do českých rukou, jako jedno z posledních měst v nově vzniklé Československé republice. Tyto události popsal František Coufal v publikaci „Osvobození jižní Moravy“, která vyšla v roce 1937.  Období mezi dvěma válkami je pro Františka Coufala spjata s jižní Moravou a s Prahou. Coufal zůstal profesionálním vojákem a vypracoval se až do hodnosti podplukovníka. Vyučoval také na Vysoké válečné škole v Praze. Za protektorátu se velmi brzy po 15. březnu 1939 zapojil do protinacistického odboje, měl organizační funkci ve vojenské ilegální organizaci „Obrana národa“. Gestapo ale postupně strukturu Obrany národa rozbilo. Coufal byl zatčen 5. srpna 1941 ve svém bytě v Praze, byl vyslýchán na gestapu v Petschkově paláci a pak vězněn na Pankráci. V rámci stanného práva, vyhlášeného Heydrichem, byl František Coufal odsouzen dne 11. 10. 1941 k trestu smrti zastřelením. Trest byl vykonán hned tentýž den v 16,30 hodin v ruzyňských kasárnách.  Po skončení 2. světové války byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Ve Znojmě je po něm pojmenována ulice (dříve Wittlakova – dnes Coufalova) a v roce 2004 byl jmenován čestným občanem města Znojma in memoriam za podíl při včlenění Znojma do vznikající republiky v roce 1918.   L. Černošek, říjen 2024