Umělecká rodina Charlemontů	Mathias	Eduard
(1820 - 1939)	Hugo	Theodor

Umělecká rodina Charlemontů
Rod Charlemontů údajně pocházel z pevnosti na franouzsko-belgické hranici a někteří jeho členové prý museli uprchnout do zahraničí po francouzské revoluci. Bližší bádání ale ukázalo, že se rodina Charlemontů usadila na Moravě již v šedesátých letech 18. století, tedy ještě před vypuknutím revoluce v roce 1789. Nedá se už ani přesně zjistit, jestli se jednalo o šlechtickou rodinu. Jako první jsou na Moravě, konkrétně ve Vyškově u Brna zaznamenání Franz a Antonie Charlemontovi, kdy se jim zde v roce 1774 narodil syn Alois (Aloysius Josephus Ernestus Ch.). Ten se v dospělosti stal účetním radou v Brně a byl otcem pozdějšího malíře Mathiase Adolfa, prvního profesionálního výtvarníka v rodině.

Mathias Adolf Charlemont (nar. 23. 11. 1820 v Brně, zemřel 20. 4. 1871 ve Vídni)
byl žákem vídeňské Akademie, kde studoval v krajinářské třídě profesora Josefa Mössmera. Od roku 1842 se ve Vídni věnoval malířství, tvořil hlavně podobizny, tehdy módní miniatury, mimo to i krajiny. V roce 1848 se při občanské revoluci zúčastnil bojů na vídeňských barikádách, proto byl nucen se na čas z Vídně odstěhovat. Nejprve pobývala rodina v Jemnici, kde Mathias pracoval na zakázkách pro Alfonse markraběte Pallaviciniho a kde se také narodil syn Hugo. V roce 1851 se rodina usídlila ve Znojmě, neboť se sem, do bývalého premonstrátského kláštera v Louce u Znojma přestěhovala vojenská ženijní akademie (K. und k. Genie-Akademie) a Mathias Adolf zde získal místo učitele kresby. Zpočátku bydleli ve Znojmě na začátku ulice Veselé (dnes Veselá č. 2), později na ulici Slepá, dům už neexistuje. Jihomoravské muzeum ve Znojmě vlastní jeho vynikající obraz, olej z roku 1860: Svatováclavská kaple s pohledem do údolí řeky Dyje. Je zde mistrně zachycena podvečerní letní a slunečná pohoda. Nejstarší syn Mathiase, Rudolf, narozený ještě ve Vídni v roce 1847, nastoupil vojenskou dráhu ( v roce 1917 dosáhl hodnosti majora ve výslužbě) a maloval jen příležitostně. Přesto byly jeho práce draženy v roce 1928 v aukčním domě ve Vídni. Druhý syn Eduard, narozený v revolučním roce 1848 rovněž ve Vídni, se v šestnácti letech zapsal na Vídeňskou Akademii výtvarných umění. Do Vídně se Mathias Adolf  vrátil až v roce 1866, ale zakázek ubývalo, Mathias dokonce musel kolorovat fotografie a zničil si při tom zrak. Jeho poslední bydliště  ve Vídni bylo na Czermakgasse č. 9, kde také 20. 4. 1871 zemřel.

Eduard Charlemont (nar. 2. 8. 1848 ve Vídni, zemřel 8. 2. 1906 ve Vídni)
zdědil výtvarný talent po otci. Již jako chlapec upoutával ve Znojmě pozornost, například svým souborem kreseb gotického sanktuária znojemského chrámu sv. Mikuláše. Vytvořil je na objednávku „Spolku přátel starožitností“ a byly dokonce veřejně vystaveny ve znojemském knihkupectví Fournier und Haberler. V roce 1863, vytvořil akvarel, pohled na Znojmo z Kraví hory, a rok na to, 1864 vydal (nákladem svého otce) dvojici velkých litografických listů s pohledy na Znojmo a okolí. Již ve svých třinácti letech vyučoval kresbu ve znojemském dívčím penzionátu a od šestnácti let začal studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Pro Eduarda bylo zcela zásadní setkání s proslulým vídeňským malířem Hansem Makartem, který rozpoznal mladíkův talent a nechal ho pracovat samostatně. Tím mu dopomohl k významnému profesnímu i společenskému vzestupu. Eduard Charlemont se stal zejména vynikajícím portrétistou. Následně se v severních Čechách proslavil zejména svojí tvorbou pro rodinu libereckého podnikatele Liebiga. Liebigové se tam zasloužili o vznik a prosperitu jedné z nejúspěšnějších textilních firem (Johann Liebig and Co.) a svoje podnikání rozšířili i do oborů sklářství, potravinářského průmyslu nebo zpracování kovů a uhlí. Byli známí i jako velkorysí mecenáši a sběratelé umění. Heinrich Liebig se s nadaným Eduardem Charlemontem ve Vídni spřátelil a doma v Liberci mu svěřoval spoustu malířských zakázek – zejména portrétů svojí rodiny a přátel. Zajímavý je ale třeba olej „Jízda autem“ podle rodinné fotografie Liebigů z roku 1900 („Jízda s kopce autem Daimler“). Oblastní galerie Liberec dnes vlastní množství olejomaleb Eduarda Charlemonta (i jeho bratra Huga). Mohla tak v roce 2018 uspořádat jejich soubornou výstavu v Liberci, v roce 2019 ve Znojmě a vydat i reprezentativní publikaci o celé rodině Charlemontů „Fenomén Charlemont“, je z roku 2020. V osmdesátých letech 19. století namaloval Eduard Charlemont tři velké nástropní malby ve foyer vídeňského Burgtheatru, 1888 byl jmenován čestným členem vídeňské Akademie. Velkou část života – třicet let - strávil v Paříži a do Vídně se definitivně vrátil v roce 1904. Na bohatý společenský a umělecký život však už nestačil navázat – zemřel zde předčasně 8. února 1906. Ztvárnění jeho pomníku bylo svěřeno bratru - sochaři Theodoru Charlemontovi.

Hugo Charlemont (nar. 18. 3. 1850 v Jemnici, zemřel 18. 3. 1939 ve Vídni).
V době narození Huga se ve světě začala prosazovat fotografie a malíři, zejména portrétisté, přicházeli o práci. Někteří si museli dokonce přivydělávat jen jako koloristé černobílých fotografií. Takto skončil i jeho otec Mathias Adolf Charlemont. Není divu, že chtěl pro svého syna lepší osud a určil Hugovi dráhu úředníka. Talentovaný Hugo však o tuto profesi nejevil žádný zájem, Začal jako fotograf a pak se přechodně uplatnil ve Vojenském geografickém institutu jako kreslíř map. Místo mu zde obstaral jeho starší bratr, důstojník Rudolf. Ovšem hned po smrti otce se Hugo v roce 1871 zapsal na Akademii výtvarných umění ve Vídni do krajinářské třídy prof. Zimmermana. A už v létě roku 1872 mu malíř Hans Makart nabídl práci ve svém ateliéru – bylo to na přímluvu bratra Eduarda, který zde úspěšně pracoval. Hugo pak školu opustil a začal s kresbami krajin. Zejména se líbily motivy z Holandska, které před tím o dovolené navštívil. „Venkovskou silnici po dešti“, náladový motiv z Holandska dokonce prodal za tisíc zlatých. Přece ho ale začal ovlivňovat módní vídeňský Hans Makart a díky němu začal dostávat zakázky na výzdobu interiérů z vysokých míst, dokonce od císařovny Alžběty (vila Hermes ve Vídni-Lainzu), byly to i malby pro Dvorní divadlo a další výzdoby vnitřních prostor velkých vil. Finančně mu pomohla také účast na vlastivědném projektu „Rakouko-uherská monarchie slovem a obrazem“. Odtud je známá jeho ilustrace perem „Zelný trh v Brně“. Pro novou budovu vídeňského Přírodovědného muzea vytvořil v roce 1889 plátna „Mramorový lom v Carraře“ a „Solný důl Wieliczka“. Jeho díla se nacházejí také na Moravě, např. na zámku Lešná u Zlína, na zámku Rájec nad Svitovou nebo v Blansku (obraz pro knížecí rodinu Salm-Reiffenscheidtů). Hugo hodně cestoval, ale od roku 1906 žil a tvořil ve Vídni. Zde v roce 1911 obdržel čestný titul profesor. Ve Vídni také zemřel 18. 3. 1939. Jeho dcera Lilly (1890 až 1981) se stala rovněž malířkou, neprovdala se a až do smrti pečovala o otcův odkaz.

Theodor Charlemont (nar. 1. 1. 1859 ve Znojmě, zemřel 13. 10. 1938 ve Vídni)
. Theodor Charlemont dosti dlouho studoval na vídeňské Akademii. Nastoupil tam v roce 1877 a teprve po osmi semestrech sochařiny přešel do speciálky k prof. Zumbuschovi. Zde absolvoval až po dalších deseti semestrech, v roce 1881. Studenti tam byli připravováni na velká sochařská díla - ale po ukončení vídeňské Ringstrasse velké zakázky téměř ustaly. Zbyla jim převážně jen funerální (hřbitovní) plastika. I Theodor se celý život potýkal s nedostatkem peněz, nakonec nemohl platit ani členské příspěvky do vídeňského spolku umělců.  (Byly mu pak odpuštěny.) Od mládí byl psychicky labilní a ve vyšším věku tato jeho labilita dorostla až do psychiatrických potíží, dokonce musel být krátce hospitalizován. Ale v době vrcholného rozmachu tvůrčích sil, v roce 1907, vyhrál soutěž na pomník zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela v Brně. Prosadil si i bílý mramor z jižních Tyrol, ačkoliv ho varovali, že v Brně, jako ve velmi průmyslovém městě, bude kámen velice trpět. Pomník byl odhalen 2. října 1910 u starobrněnského augustiniánského kláštera a patří k jeho nejzdařilejším dílům. V té době také pracoval na zakázce z Hofburgu, epitafu „Apoteóza zesnulé císařovny Alžběty“. Přímo v ateliéru si jeho práci prohlédl císař František Josef I. a byl spokojen. Theodor Charlemont vystavoval, mimo jiné, také na první výstavě „Sdružení výtvarných umělců moravských“ v Hodoníně. Jeho práce jsou dnes  rozptýleny hlavně po soukromých sbírkách nebo zdobí hřbitovy, jako např. postava „Truchlící matky“ z roku 1924 v Hollabrunnu. Třetinový sádrový model Mendelova pomníku vlastní Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Theodor Charlemont skonal ve věku 79 let po dopravní nehodě ve Vídni – 13. října 1938 byl při přecházení křižovatky zachycen tramvají a ještě tentýž den svým zraněním podlehl ve vídeňské Všeobecné nemocnici.

Emilie Charlemontová, narozená ve Znojmě
dcera Mathiase Adolfa Charlemona, patří k méně známým členům rodiny i když byla také nadanou malířkou. Žila a tvořila ve Znojmě ve druhé polovině 19. století, kde byla vyhledávaná jako malířka miniatur. Vyučila se u svého otce Mathiase.
 
 

Mathias Eduard  Hugo Theodor Autor:  L. Černošek, březen 2023