 |
 |
|
Jak viděl fotograf Horní náměstí z okna Hotelu "U tří korun" v roce 1897  S obrázky starého Znojma se seznamují zájemci nejrůznějšími způsoby. Mladí na ně hledí s pocitem zvědavosti, staří pak s určitou dávkou nostalgie: "Ano, tak kdysi vypadaly ulice a náměstí v našem milém Znojmě:" Vraťme se tedy dnes také prostřednictvím Znojemských listů o pěknou řádku let zpět a zahleďme se na pohlednici Horního náměstí, která je stará 103 let. Původní pohlednice je poškozená, rohy otrhané, takže fotoslužba při reprodukci musela z kraje asi jeden centimetr ubrat. Poněvadž znám některé podrobnosti k tomuto snímku, začínám s popisem z levého kraje: Lékárna u Sv. Ducha, dnes řeznický obchod Františka Havlíka, patřila lékárníkovi Karlu Herodkovi. Místo firemního nápisu nad portálem "Apotheke" jsem rozluštil nápis Sodawasserfabrik, kterážto činnost byla tehdy u lékáren běžná. Dodnes mám plechovou krabičku od pastilek se znakem Sv. Ducha a nápisem Karl Herodek, Apotheker in Znaim. Ve dvoře tohoto domu byl postaven větší poschoďový přístřešek označený jako Krauterboden - sušárna léčivých bylin, který byl ve třicátých letech odklizen. Malý obchod mezi domem č. 21 a 22, dnes mým domem, měl pronajat ještě do roku 1937 rukavičkář Anton Francké. Zdali v roce 1897 v tomto obchodě již byl, nedá se z nečitelného firemního nápisu zjistit. Patrně však založil svoji firmu mnohem později. Dům vedle prodejny tabáku a novin č. 22: původní majitel byl Eller, který (podle sdělení mého otce Josefa Macouna) zde měl kupecký krám. Kromě toho také obchodoval s vínem. Když se v roce 1900 můj otec oženil, zakoupil Jan Macoun, můj dědeček, tento dům. Starodávné dřevěné dveře, nahoře zakulacené, které vedly do obchodu, byly sejmuty a hodinářský obchod mého otce dostal nové firemní portály se stahovacími roletami. V sousedním domě č. 23, jeho dnešním majitelem je Rudolf Stix junior, měl malý obchod pronajatý Ludvíg Jager, zlatník. Tento obchod později převzal Raimund Neberle, rovněž zlatník. V roce 1945 pak přešel do rukou Rudolfa Stixe seniora. Kdo měl v roce 1897 pronajatou velkou obchodní místnost na rohu tohoto domu, se nedá z fotografie zjistit. Na místě dnešního moderního domu Obuvi stál Walischův dům, a to až do roku 1930, kdy jej zakoupil Tomáš Baťa. Vedle dnešního obchodního domu Baťa stojí jednopatrový dům se čtyřmi okny. V přízemí je vidět obchod, firemní nápis je nečitelný. Za první republiky zde měl řeznictví pan Macek, který - když bylo Znojmo obsazeno Wehrmachtem - předal obchod Dopplerovi. Vedle tohoto domu stojí Althanský palác, který by měl být restaurován. Za první republiky byla tato budova sídlem Okresního hejtmanství. V pozadí po pravé straně stojí dům, na jehož boční straně střechy čteme nápis Caféhaus. Za Rakouska i později v době první republiky patřila kavárna kavárníkovi Molitorovi. Zůstala v majetku původního vlastníka až do roku 1945, kdy byla dále vedená pod národní správou. Později zde byla zřízena školní družina. O domě vedle kavárny mi není nic bližšího známo. Restaurace "U zlatého vola" existovala již od nepaměti, jak dokazuje reliéfový obraz na fasádě domu. Za Rakouska a potom delší čas v dobách první republiky patřila hospoda Sonntagovi, po jeho odchodu pak Madernovi. Po znárodnění podnik převzaly Restaurace a jídelny. Rohový dům, jehož fasáda zabíhá do Vlkovy ulice, má v prvním poschodí dřevěnou verandu. Tento byt obýval Jan Macoun, hodinář, se svojí početnou rodinou. V přízemi byl rohový obchod, ve kterém dědeček provozoval řemeslo. V domě číslo 9, v dnešním Velebově domě, dle dřívějšího majitele Dr. Viléma Veleby, bylo sídlo nějakého úřadu. Nad vraty je umístěn znak v podobě dvouhlavého orla, který byl symbolem rakousko-uherského mocnářství. V tomto domě prodával Moritz Fried oděvy a textilní zboží. Dům číslo 10, v místnostech, kde v nedávných letech úřadovala Velkomoravská banka, byl vetešnický krámek, do kterého se sestupovalo po několika schodech. Jak mi otec vyprávěl, byl jeho majitelem muž jménem Zapadlo. Uprostřed náměstí stále litinová pumpa se čtyřmi ozdobnými výlevkami, vedle ní na vysokém stojanu visela oblouková lampa ve veliké kouli z mléčného skla. Uhlíkové tyčinky této lampy poměrně rychle ohořívaly, a proto musela být koule každodenně spuštěna k zemi pomocí rumpálu, aby mohly být tyčinky správně seřízeny. V noci osvětlovala lampa celé náměstí. Na tehdejší dobu to byla jistě vymoženost. Eman Macoun starší
|