 |
Okrašlovací spolek ve Znojmě |
|
Historie jiných okrašlovacích spolků
Okrašlovací spolek v Mikulově na Moravě (1872 - 1945) Mikulovskou
krajinu poznamenaly společenské a ekonomické změny v
19.století jen velmi pozvolna. Převažovalo
vinohradnictví, ale zavedení železnice do Mikulova v roce
1872 začalo mít vliv zejména na těžbu vápence,
kamene a písku ( Kočičí skála, Turold, Janičův
vrch (obr.1) a další lokality). Na polích se
začala uplatňovat i cukrová řepa, krajiny byla
odvodňována a měnila ráz.
O určitou kompenzaci začala
usilovat skupina občanů místního
Okrašlovacího spolku (Verschӧnerungsverein Nikolsburg),
založeného v Mikulově v roce 1872. Popud k jeho vzniku
vzešel již o rok dříve od studenta medicíny
Johanna Liedermanna. Činnými byli zejména Karl Lebwohl,
Karl Prochaska, starosta židovské obce Sigmund Blau, Leopold
Gӧtz – pozdější čestný občan Mikulova a
další. Za 73 let své činnosti ( do roku 1945 )
vzniklo prací jeho členů několik kilometrů
vycházkových tras městem i do okolí. Ty byly
lemovány stromořadím a upravená místa se
postupně stávala cílem nedělních výletů.Již v roce 1872 propojil spolek nové mikulovské nádraží alejí s Neubergem a další cestu vybudoval v roce 1875 k vinným sklepům na Turoldu. Upravil okolí budovy střelnice a propojil novou alejí cestu kolem Kozího hrádku a židovského hřbitova. Počet členů byl v té době kolem dvou set. Pro zvýšení svého vlivu na propagaci mikulovské krajiny spolek přistoupil v roce 1912 k Zemskému svazu pro cestovní ruch ( Landesverband für Fremdenverkehr ). Za první československé republiky ve své činnosti pokračoval. Pečoval již o 15 kilometrů cest a další budoval. V letech 1918 – 1921 vznikla okružní vyhlídková trasa na Svatém kopečku s krásnými výhledy na město a Pálavu. V roce 1921 spojil vrch Turold novou cestou s nedalekou obcí Klantnice a ve stejném roce se podílel na vybudování přírodního koupaliště zasazeného do skály (obr.2 a 3) s parkovou úpravou nedaleké rokle a propojené alejí s městem. Jako další vyhlídku upravil v roce 1930 věž Pulverturm na Kozím vrchu. Věnoval se i ochranářské problematice – v roce 1933 se mu podařilo zastavit těžbu vápence na Svatém kopečku. Některé jeho aktivity ale paradoxně zdejší přírodě ublížily – zejména to byla výsadba invazivního šeříku na svazích Kozího vrchu – ten zde zničil původní stepní květenu. Rovněž se nekontrolovaně rozšířily akáty, vysazené v roce 1884 na Bründelsteinu. V té době však ještě nebylo nic známo o agresivním šíření nepůvodních rostlin. Během obou světových válek byla činnost spolku minimální a po druhé světové válce již nebyl obnoven. Použity texty z publikace kolektivu autorů MIKULOV, vydané v roce 2013 nakladatelstvím Lidové noviny. Dr.L.Černošek, leden 2015 |
