OS ve Znojmě - Reblaus Express do Drosendorfu

100 let železniční tratě Retz – Drosendorf

Jedna z železničních tratí z Retzu vede Rakouskem kolem naší jižní hranice proti toku Dyje na západ. Byla otevřena v roce 1910 a měla propojit trať Vídeň – Znojmo – Praha s tratí Linz – České Budějovice. Ale po 42 kilometrech, v Drosendorfu, došly peníze. I tak sloužila 91 let, do roku 2001. Byla však prodělečná, proto na ní Rakouské spolkové dráhy zastavily provoz.
Před tím sloužila nejen turistům,jedoucím do Podyjí, ale i k přepravě dřeva, kamene a hnědého uhlí z Langau. Velice oživila městečko Drosendorf, ležící na „konci světa“ a udělala z něj oblíbené výletní středisko.
Kdyby se jí teď neujali nadšenci, v čele s ing. Alfredem Poltem, ,jistě by úplně zanikla. Ale od roku 2002 zase slouží výletníkům. 22.srpna 2010 po ní vyjela krásně nazdobená parní lokomotiva se slavnostně naladěnými hosty, aby se tak připomenulo její stoleté trvání.
Okrašlovací spolek vyrazil na tuto cestu již o den dříve, v sobotu 21.srpna. Ze Znojma jsme vlakem „City-Shuttle“ přijeli během dvaceti minut do Retzu a zde byly jen 4 minuty na přestup do „Reblaus Expressu“,jak se tento výletní vlak nazývá. Reblaus sice znamená révokaz, ale jméno vlaku dala vídeňská lidová písnička milovníků vína - "Ich muss im früh'ren Leben a Reblaus g'wesen sein" (v dřívějším životě jsem asi byl "Reblaus"), kterou mistrně zpívával jeden z největších rakouských herců - Hans Moser.
Trať totiž spojuje vinnou oblast Weinviertel a chudší kraj lesů – Waldviertel. Zde musí lokomotiva překonat výškový rozdíl přes 200 metrů. Tento expres však nikam nespěchá. Ve vagonech se podává jídlo a pití, vlak na 20 minut zastaví v „rybářském ráji“ u kaskádovitých rybníčků v Hessendorfu, mine městečko Geras se známým premonstrátským klášterem než dojede na konečnou stanici Drosendorf. Těch 42 km se jede 1 a půl hodiny.
Členové Okrašlovacího spolku rovněž vystoupili v Drosendorfu, aby s průvodcem dr. Jiřím Kacetlem prošli město a okolí. Zde totiž český král Přemysl Otakar II. v roce 1278 město obléhal dlouhých 16 dní a tím se podstatně zdržel při pochodu dále do Rakouska. Mezitím jeho protivník Rudolf Habsburský zformoval silné vojsko, a tak i tato epizoda byla jednou z příčin porážky a smrti českého krále na Moravském poli.
Město je totiž ze tří stran obtékáno řekou Dyjí ,je na vysokém skalnatém ostrohu a má opravdu přepevné, až 12 metrů vysoké hradby, zachovalé nejlépe ze všech historických rakouských měst. Tento hradební systém činil potíže i Švédům ve třicetileté válce – proto se rozhodli město raději nedobývat.
Hradby jsme si samozřejmě podrobně prohlédli, a pak k tomu i další pamětihodnosti: farní kostel sv.Petra a Pavla s nádherným gotickým sanktuáriem, kostel sv. Martina s relikviemi sv. Valentýny, uprostřed náměstí zrekonstruovaný pranýř (nejvyšší v Rakousku) a další památky.
Zaujaly nás i dřevěné říční lázně na louce u Dyje pod městem. Technickými památkami jsou také nádražní budovy po celé trase. Jsou si velice podobné, projektovala je totiž jediná architektonická kancelář ing. Karla Schlimpa.
I zpáteční cesta byla silným zážitkem – prudké klesání kolejí z Manhartsbergu z výšky 500 m.n.m., kde vlak nabírá rychlost ,jsme pozorovali z plošinky posledního vagonu. Chvílemi se zdálo, že to dieslová lokomotiva z šedesátých let 20.století ani neubrzdí. Náhle,jako mávnutím kouzelného proutku skončily lesy a začaly nekonečné vinice před Retzem. Zde vlak správně zabrzdil na nádraží.
Protože byl ještě čas na odjezd do Znojma, mohli jsme u výtopny obdivovat načančanou parní mašinku, připravenou na slavnostní jízdu o den později. Prošli jsme si celé nádraží, i s c.k. sklady s překladištěm, kde se v oknech zachovaly originální staré luxfery.
A pak, cestou do Znojma,ještě poslední, už večerní zážitek: tmavá silueta konického kostela proti tmavnoucímu nebi a z mostu přes Dyji silueta Znojma s rozsvěcujícími se světly. Bylo totiž už po půl deváté večer, když jsme vcházeli do haly znojemského nádraží.

Č i n n o s t