V doprovodu svých dcer opatrně vykročila na
rampu znojemského nádraží, a pak se zhroutila do náruče jedné z nich. Na
dobrých deset minut přemohlo dvaadevadesátiletou Dorith Noetherovou dojetí.
Není divu, ve Znojmě, kam jezdila jako dítě na prázdniny, se ocitla po dlouhých
třiasedmdesáti letech.
"Ve Znojmě žili moji prarodiče a jezdili
jsme sem každý rok pravidelně na dědečkovi narozeniny v dubnu,
potom v období
vánoc a hlavně v létě na prázdniny s mým
bratrem, když si chtěli rodiče od nás
odpočinout a mít svoji dovolenou. Takže jsme tady bývali
každý rok třikrát.
Stále vzpomínám na koupání v řece
Dyji," uvedla své vzpomínky na Znojmo
Dorith Noetherová, rozená Lowová. Jejím
dědečkem byl známý znojemský židovský
továrník Alfred Weinebrger, majitel kožedělných
podniků, z nichž později
vznikla známá Gala. Babička paní Dorith pak
pocházela z další známé
znojemské
rodiny Felixů, majitelů vyhlášené
konzervárenské firmy.
Rodina Dorith Noetherové žila ve Vídni a do Znojma jezdili pravidelně vlakem.
Nyní si po dlouhých desetiletích tuto jízdu zopakovala. Do Znojma přijela opět
z Vídně. "Tenkrát ale ještě jezdily parní lokomotivy, které houkaly, a na
kolejích to drncalo. Cesta trvala tři hodiny, dnes jen hodinu a půl. Je to teď
rychlejší a pohodlnější, ale pro nás s bratrem ty cesty byly zábavné, milovali
jsme je," uvedla dojatá stařenka, která plynněpřecházela z angličtiny do
němčiny, která byla její rodnou řečí. V roce 1938 ale její rodina utekla před
nacismem do USA, kde už zůstala. "Maminka ale stále toužila po Vídni a po
Znojmu. Byl to její velký sen se sem ještě jednou podívat. Teď se jí
splnil," konstatovala její dcera Margaret. Přestože měl její dědeček ve
Znojmě velký kožedělný podnik, ona sama v této továrně nikdy nebyla. "Byla
jsem děvče, a tak to šlo mimo mě. V té továrně jsem nikdy nebyla. Ale můj
bratr, ten se v tomto oboru vyučil a pokračoval v něm i v Americe, ale v
obchodu. Vystudoval pak v Americe Harvardovu univerzitu," uvedla Dorith
Noetherová. průvodce jí ve Znojmě dělali členové Okrašlovacího spolku, kteří ji
zavedli i do dvou vil na dnešní Rudoleckého ulici, které jejich rodina
vlastnila. V jedné z nich je nyní školka ve druhé byl Školský úřad, dnes je tam
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Právě sem jezdila před více
než sedmdesáti lety na prázdniny. "Ano, ano tady byla jídelna, tady na tom
balkóně byly květiny," vzpomínala si i po letech žena, jejíž rodina patří
nesmazatelně ke znojemské, dnes už polozapomenuté historii.
Dorith
Noetherová ve vile svých prarodičů na Rudoleckého ulici,
kam jezdívala jako
dítě na prázdniny.
Autor a foto:
F. Střecha
Znojemský týden 9.1.2012
